Absolvent New York University Jaroslav Kalfař bydlí v Brooklynu. Původně jsem se s ním chtěl v polovině května setkat tam, ale minuli jsme se doslova o pár hodin. Odlétal na cestu do Evropy, podpořit zahraniční vydání svého románu Kosmonaut z Čech. Tím "zahraničním" je paradoxně i české, které v překladu Veroniky Volhejnové vydalo nakladatelství Plus.

Takže jsme se nakonec setkali v pražském Karlíně, "hipsterské" čtvrti, která z těch pražských připomíná Kalfařův Brooklyn asi nejvíc. A povídali jsme si mimo jiné o tom, jak se ze studenta na floridské střední škole, který neuměl skoro ani slovo anglicky, stal úspěšný začínající autor píšící právě v tomto jazyce. A úspěšný dokonce tak, že se díky vysoké záloze od nakladatele může věnovat pouze psaní. Což je luxus, který zrovna moc spisovatelů v Americe nemá, a v Česku už vůbec ne.

S jakými pocity jste minulý týden přistál v Praze na Ruzyni?

Splnil se mi sen. Nejenže jsem napsal knížku a že má úspěch, ale že teď můžu do Česka jezdit, kdykoli budu chtít.

Proč to dřív nešlo?

Nejdřív nebyly peníze. To docela dlouho. A pak ta touha vrátit se, ale až bude jasné, že jsem v Americe něco dokázal.

Ještě jste mi neodpověděl, jaký byl po přistání ten hlavní pocit. Štěstí?

Určitě. Splnilo se to, o čem jsem 13 let snil. A o čem jsem si hodně let myslel, že to nevyjde. A druhým pocitem samozřejmě byly i obavy. Jak Češi přijmou knížku o Česku, kterou jsem si dovolil napsat v Americe.

Román jste napsal anglicky a v Česku vychází v překladu, který jste však nedělal vy. Už jste ho četl?

Samozřejmě. Podle smlouvy jsem ho schvaloval.

A byl jste po vzoru Milana Kundery na překladatelku nepříjemný?

Ne, to vůbec. Mně se ten překlad moc líbí. Když jsem minulý týden v Doxu četl z knihy poprvé nahlas, připadalo mi to stejné, jako kdybych to četl v angličtině.

Ale je to asi zvláštní pocit?

Spíš když o tom přemýšlíte. Odjel jsem do ciziny, naučil se cizí jazyk a ten teď používám jako hlavní. Samozřejmě jsem původně přemýšlel i o tom, že knížku přeložím sám. Asi bych to zvládnul. Ale chtěl jsem, aby to bylo profesionální a bez chyb. A já už přece jen 13 let česky nepíšu.

Jak to bylo naopak? Když jste v patnácti přiletěl do Ameriky, byl jste v trochu jiné situaci.

Vůbec jsem anglicky nemluvil. Já ani nebyl připravený na to, že v Americe zůstanu. Jel jsem na prázdniny a navštívit mámu, která se na Floridu odstěhovala o dva roky dřív. Žil jsem předtím hlavně u babičky a dědy v Lounech. Táta bydlel v Praze.

Co rozhodlo, že jste zůstal?

Chcete číst dál?

Ještě na vás čeká 80 % článku. S předplatným HN můžete začít číst bez omezení a získáte plno dalších výhod!

Máte již předplatné? Přihlaste se.

Nebo si kupte jen tento článek za 19 Kč.

Nákup jednoho článku

Vyberte si způsob platby

Platba kartou
 Rychlá online platba

Zpracování osobních údajů a obchodní sdělení

Pokračováním v nákupu beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.

Nepřeji si dostávat obchodní sdělení týkající se objednaných či obdobných produktů společnosti Economia, a.s. »

Zaškrtnutím políčka přijdete o možnost získávat informace, které přímo souvisí s vámi objednaným produktem. Mezi tyto informace může patřit například: odkaz na stažení mobilní aplikace, aktivační kód pro přístup k audioverzi vybraného obsahu, informace o produktových novinkách a změnách, možnost vyjádřit se ke kvalitě našich produktů a další praktické informace a zajímavé nabídky.

KOUPIT ČLÁNEK
Čekejte Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Pozor Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.

Zadejte e-mailovou adresu

Na e-mailovou adresu vám pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste si článek mohli po přihlášení kdykoliv přečíst.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet. Přihlaste se.

Jste přihlášen jako

Na e-mailovou adresu vám pošleme potvrzení o platbě.