Berlín otevře výstavu děl Sigmara Polkeho, který prolamoval specificky německá tabu

Německo má nejen významné umělce, ale také sběratele. Dvě stovky děl jednoho z nejvlivnějších tvůrců nedávných let Sigmara Polkeho z rozsáhlé sbírky Axela Ciesielského budou až do 27. srpna k vidění ve výstavních prostorách me Collectors Room v Berlíně.

Tato instituce je sídlem Olbrichtovy nadace, do níž další velký sběratel, lékař Thomas Olbricht, soustředil svá díla a kde pravidelně dává prostor kolegům, aby předvedli artefakty, které se jim podařilo získat.

Na diváky budou čekat objekty, knihy, portfolia, fotografie, fotokopie, koláže a velké množství grafických děl. Vystaven bude také výběr z Polkeho plakátů.

Přehlídka nazvaná Sigmar Polke − The Editions bude pro veřejnost otevřena od tohoto pátku 28. dubna.

Rodák ze Slezska Polke, jenž žil v letech 1941 až 2010, přišel při odsunu po ukončení války s rodinou napřed do východní části Německa a v roce 1953 na Západ.

Absolvoval akademii v Düsseldorfu, kde ho hluboce ovlivnil hlavně Joseph Beuys. Nemohl si vybrat lépe. Düsseldorf byl v té době místem, kde se rodily a realizovaly nejprogresivnější umělecké aktivity.

Magnet Sigmar Polke

V roce 1963 založil Polke spolu s Gerhardem Richterem a Konradem Luegem skupinu Kapitalistický realismus. Její členové vycházeli z pop­-artu, ale tvořili jeho specifickou, evropskou formu.

Polke v té době s gustem reflektoval fetiše západního konzumerismu a navíc rád provokoval prolamováním některých specificky německých tabu. Maloval například pohledy na koncentrační tábory.

V 70. letech se jako fotograf amatér vydal na cesty. Navštívil mimo jiné Afghánistán, Brazílii, Pákistán a Spojené státy. Ke konci dekády se vrátil k malování a začal vyučovat na akademii v Hamburku.

Pustil se s vervou do experimentování s nejrůznějšími materiály a substancemi − meteorickým prachem, pigmentem ze šnečích exkrementů, rentgenovými paprsky, různými toxiny, které míchal a nechal reagovat s klasickými barvami.

Na výstavě budou k vidění také jeho typické grafiky s pointilistickými rastry, nejrůzněji upravované, které vznikaly souběžně s malířským dílem. Jeho šíře umožní divákům, aby si vychutnali Polkeho smysl pro humor, ironii a jeho schopnost pohotově reagovat.