Auto patřilo v 80. letech k chlapovi stejně neodmyslitelně jako cigáro v koutku a favorit s berany otočenými nahoru, řekl bych. Tím skutečně prvním vozidlem, za jehož volant jsem usedl "legálně", byl Oltcit, který jsem zdědil po rodičích. Nešlo o žádnou hitparádu, při určitém náklonu tekla nádrž, ale cítil jsem se jako král silnic. V autě jsem navštívil i svůj první a zároveň poslední trutnovský festival. Cestovalo nás pět, tedy o dva víc, než bylo pohodlné. To nám nevadilo, dokázali jsme v této sestavě přečkat tři noci.
Během studií začalo mé italské období. Fiat Bravo, který nahradil Oltcit, byl vybaven budíky od firmy Veglia Borletti, jež dodává přístroje i pro Ferrari. Blíže jsem se už k Ferrari nikdy nedostal. Po Fiatu přišla opravdová láska. Červená, opět barva i pro Ferrari, Alfa Romeo 159 Sportwagon 2,4. Nic lepšího jsem od té doby neřídil. I když měla své mouchy, tak krásnému vozu odpustíte vše. Když jsem ho musel prodat kamarádovi, abych si pořídil služební auto, bylo mi těžko. Ještě po roce jsem žárlil, když mě v něm vezl. A jezdí s ním dodnes.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
