Moje čtení: Novinář a moderátor Jakub Železný

Jaké knihy teď máte na nočním stolku?

Po letech zase Kunderův Žert. Pro opětovné potvrzení, že jako vypravěč příběhů mě nikdy až tak nefascinoval, ale pokud jde o jeho práci s českým jazykem, tak ta mě naopak fascinuje zcela. A trvale Havlovy eseje. Třeba i pro potvrzení toho, že ve slavné politické polemice těchto dvou měl Havel pravdu přibližně z 99,99 %.

Máte ještě jiné oblíbené autory?

Je jich určitě víc. Rád se čas od času vracím třeba ke knize Kde je zakopán pes od Pavla Kohouta, ale i k dalším, od jiných autorů.

Co jste četl, když jste byl malý kluk?

Bohužel jsem četl úplně vše, i zhůvěřilosti od Říhů, Řezáčů a Plevů. Naštěstí mě ty komunistické žvásty ovlivnily opačným způsobem, než jak autoři zamýšleli. A hlavně − byli i úžasní dětští spisovatelé, tak raději jmenuji: bratři Čapkové, Ondřej Sekora, Rudolf Čechura a mnozí jiní. Moc rád jsem měl knížku Šlo povidlo na vandr od Jana Vodňanského. Těší mě, že můj pětiletý syn si ji v poslední době (a má to mé, za 40 let odrbané vydání) tak oblíbil, že jí dává před spaním přednost před čímkoli jiným. Tak si spolu říkáme: "… protože mám za rohem schůzku s panem Tvarohem."

Kterou knihu si určitě v tomhle životě ještě musíte přečíst?

To je jasné, Joyceova Odyssea. Má pro mě zvláštní auru od dětství, kdy jsem o něm poprvé slyšel.

S kterou literární postavou byste se chtěl alespoň na chvilku potkat?

Jsem rád, že už jsem se s pár zajímavými literárními postavami osobně potkal, třeba se "světovým dramatikem Hejlem" (Škvorecký: Mirákl) alias "Monologem" (Boučková: Indiánský běh). Byla to postava, která ve skutečnosti určitě měla chyby a chyby dělala, takže zbožšťovat ji by také bylo chybou. Ale každé setkání s ní bylo výjimečně obohacující a to, že už není mezi námi, je výjimečně ochuzující.

Kterou autorku byste rád pozval na skleničku dobrého vína?

Kateřinu Tučkovou, které bych se zeptal, proč v Žítkovských bohyních bylo tolik postav. Radku Denemarkovou, které bych se zeptal, proč Peníze od Hitlera končí tak typicky maločesky depresivně a bezvýchodně. Petru Hůlovou, které bych se zeptal, proč v Umělohmotném třípokoji povýšila vulgarismy na základní jazykové prostředky. Lenku Procházkovou, které bych se zeptal, zda některé věci vážně myslí vážně. Irenu Obermannovou, které bych se zeptal, proč… A takhle bych asi mohl pokračovat.

A s kterým autorem byste se nebál strávit desetihodinový let, případně i ztroskotat na pustém ostrově?

Vidina desetihodinového letu ani troskotání na pustém ostrově mě neláká tak jako tak. Takže asi tak.