Výstava Petra Písaříka: Metalické spreje, flitry, korálky, hýřivé barvy, dekorativní tvary

Sběratelé objevili umělce Petra Písaříka už v polovině devadesátých let, kdy se stal jednou z nejvýraznějších tváří pověstné pražské galerie MXM.

Byl členem skupiny Pondělí, která ve své době představovala pravděpodobně nejprogresivnější tendence v českém výtvarném umění. Už tenkrát ho do své sbírky, dnes jedné z největších kolekcí současného českého umění, zařadil sběratel Richard Adam.

Písařík, rodák z Jindřichova Hradce, studoval na pražské akademii na přelomu epoch, v letech 1987 až 1994. Prošel školením u Stanislava Kolíbala, Milana Knížáka a nedávno zesnulého vynikajícího sochaře Aleše Veselého. Samostatně vystavuje od roku 2001 a suverénně se pohybuje mezi malbou a trojrozměrnými objekty.

Svou náturou je Písařík bohém, ale bohém, který dovede být obrovsky pracovitý. To prokázal třeba na své výstavě Kdo to tady myslí vážně v pražské Špálově galerii, pro kterou vytvořil díla v rekordním čase. Další vznikala přímo na místě, jako by se "Špálovka" načas stala jeho ateliérem, a nakonec jako trojrozměrný objekt vystavil i sám sebe v neodmyslitelné černé kšiltovce, kterou snad neodkládá ani na noc.

V liberecké galerii Prostor 228 teď Písařík na výstavě Stálost v tekutých časech ukazuje své kombinované techniky a mezi nimi i plátna se spoustou nalepovaných drobných korálků, takzvaných rokajů. 

Materiál, k němuž se dopracoval v poslední době, skvěle zapadá do Jizerských hor s jejich bohatou tradicí korálkářů v kdejaké chalupě.

Mistr lesku a třpytu

Obrazy nemají názvy a autor říká, že k vymýšlení jmen pro svá díla mu chybí talent. Ale netrápí ho to, protože nikomu nechce vnucovat, co má na jeho obrazech vlastně vidět.

"Jeho odvaha a nasazení pouštět se do neotřelých, nových poloh při tvorbě ho řadí mezi přední osobnosti české abstraktní malby," tvrdí liberecká galeristka Michaela Jermanová.

Písaříkova díla vlastní Národní galerie v Praze, Moravská galerie v Brně i další veřejné instituce a také řada soukromých sběratelů.

Jeho práce momentálně nejsou k vidění jen v libereckém Prostoru 228. Zajímavou realizací z poslední doby je Písaříkovo obří vrstvené bílé plátno naproti vstupu do nového podzemního Archeoparku v jihomoravském Pavlově. Rozvíjí motiv nejstarší dochované mapy místní krajiny, kterou pradávný umělec vyryl do mamutího klu.

V příštím roce bude mít umělec k padesátinám samostatnou výstavu v pražském Rudolfinu. To je dostatečně velký prostor, aby se v něm mohly sejít jeho raná série obrazů, v níž parafrázoval značky nejpřednějších světových módních návrhářů, plastiky z odložených předmětů a materiálů, kombinované techniky plné třpytu a barev, které dnes na člověka útočí ze všech stran. Ale možná svou výstavu pojme jako sešlost úplně nových věcí.