Operní pěvkyně Yukiko Kinjo: V Japonsku jsou nadšení, že jsem se prosadila v českém Národním divadle

Po dvanácti letech v České republice umí česky tak dobře, že se jí do vyprávění vkrádají charakteristické slovní výplně typu "jakoby", "prostě" a "no", přičemž obzvlášť roztomile zní Moravou zavánějící potvrzovací "ne" na konci vět.

Sólistka Opery Národního divadla Yukiko Kinjo je na české scéně doma a japonské publikum, za nímž se čas od času vypraví, jí zdejší úspěch přeje. Udržet si smysl pro národnost může být v mezinárodním světě klasické hudby obtížné − pokud na ní vůbec někomu zásadně záleží.

Ze kterého představení jste přiběhla?

Přijela jsem zrovna z Českých Budějovic. Zkoušíme Verdiho Trubadúra.

A kam míříte teď?

Na Nové scéně Národního divadla máme před večerním představením zkoušku Tří příběhů, Three Tales, je to taková moderní věc.

Údajně jde o trochu náročnější, minimalistický kus. Jaký má úspěch?

Dneska hrajeme páté představení. Na minulé repríze už bylo dost lidí.

Jak se Tři příběhy, které pojednávají o vývoji vědy a techniky, líbí vám?

Musím říct, že když jsem nahrávku poslouchala prvně, nedokázala jsem ji doposlechnout do konce, protože to na mě působilo dost depresivně. Představení není náročné z hlediska zpěvu, ale třeba rytmicky ano. Ovšem když se nás pět zpěváků dá dohromady s panem dirigentem, orchestrem a doprovází nás video, je to opravdu zajímavé. Moc mě to baví. Je to nezvyklá opera. Jestli se vlastně dá říct, že je to opera.

Těžiště vašeho repertoáru je ale v klasických kusech.

Ano, zpívám hlavně Mozarta a podobně.

Už několikátou sezonu jste Zerlinou v Mozartově Donu Giovannim. Se stejnojmenným hrdinou, svůdníkem a padouchem, máte překrásný duet. Kdybyste si měla vybrat Dona Giovanniho svých snů, kdo by jím byl?

To je zajímavá otázka. Počkejte, musím přemýšlet! Don Giovanni je baryton… Představte si, nikoho nemám!

V téhle roli s vámi alternují tři pozoruhodní barytonisté, možná to stačí.