Národní galerie vystavuje fotografie Tibeťanek, které byly pronásledovány čínskými úřady

Jmenují se Tenzin, Gyaltsen, Jamyang nebo třeba Yangzom. Ty nejmladší, vlastně ještě děvčátka, se narodily v exilu, v Indii nebo v Nepálu. Ty starší o svém útěku z okupovaného Tibetu a dlouhé cestě do indické Dharamsaly, kde našly první útočiště, vyprávějí jako o čase, kdy nevěřily, že přežijí.

A pak jsou to také ženy, které zůstaly v Tibetu a 30 let poté, co musel ze Lhasy odejít jejich duchovní vůdce dalajlama, tam vyšly zase do ulic, zpívaly a volaly: "Ať žije svobodný Tibet!"

Všechny byly v 90. letech zatčeny a odsouzeny čínskými úřady k několikaletému vězení. "Právě s nimi jsem se setkal nejdříve, a to v Bruselu. Některým se podařilo nakonec uprchnout do ciziny. Doputovaly až do Evropy a teprve tady se odvážily vyprávět o tom, čím prošly. O násilí a mučení elektrickým proudem v čínském vězení, o samotě a pochybách, o bídě − a také o víře, kterou ani v těch nejhorších chvílí nepozbyly," říká Olivier Adam.

Příběhy oněch žen ho natolik zasáhly, že se rozhodl tématu věnovat systematicky. Společně se svou manželkou, novinářkou a pedagožkou Dominique Butetovou, dokumentuje od roku 2008 život v ženských buddhistických klášterech a snímky vystavuje po celém světě − cyklus nazval Buddhovy dcery. Právě teď je vystaven v pražském paláci Kinských, kde sídlí expozice Národní galerie věnovaná asijskému umění.

Kde a jak žijí Buddhovy dcery

Hlavním cílem výstavy však není prezentovat práce renomovaného francouzského fotografa, ale především získat peníze pro zlepšení životních podmínek Tibeťanek.

"Vystavuji fotografie v nejrůznějších galeriích a také na svém webu, přičemž nejméně polovina peněz z každého prodaného snímku jde ve prospěch klášterů. Kdysi, před lety, jsem jako většina Evropanů neměl ani potuchy, že někde žijí buddhistické řádové sestry − domníval jsem se, že to je v Tibetu mužská záležitost. Dnes, po letech setkávání s těmito ženami, vím, že jejich komunity jsou velmi osobité a dynamicky se rozvíjejí," vysvětluje Olivier Adam.

Na jedné z fotografií přitom ukazuje děvčátko, které se narodilo chudým indickým rodičům a dnes se v buddhistickém klášteře učí rodnému jazyku, tibetštině, angličtině, základům matematiky a filozofie. Zda se jednou rozhodne pro duchovní způsob života, nebo se vdá, ještě není jasné.

"Kláštery se otevírají pro děti jiné národnosti i zaměření. Staly se centry vzdělanosti, jejich úroveň se zvyšuje, mají dnes základní i vyšší školy. Tento proces ženské emancipace podporuje i dalajlama, který loni v prosinci − vůbec poprvé v historii − udělil 20 jeptiškám titul gešema, což je vlastně doktorát z buddhistické filozofie."

I když se ženy v klášterech snaží také trochu podnikat a některé své výrobky prodávají, nikdy nemohou být ekonomicky soběstačné. Jejich posláním je modlitba.

Kláštery se však přesto rozvíjejí, a to díky podpoře Tibetan Nuns Projectu, který vznikl na začátku 80. let, a řadě donátorů z celého světa. Olivier Adam je jedním z nich. "Představte si, že jedno euro stačí téhle ženě v Dharamsale na celý den," ukazuje na další fotografii. A vypráví příběh. Z tuzemského pohledu − až neuvěřitelný.