Na hlavní vstup upozorňuje portikus podpíraný toskánskými sloupy.
Foto: Eva Heyd
Pořád vyzařuje cosi znepokojivého. Má paměť, která navždy připomíná vkus a sny jejího majitele Otto Petschka. Nejdražší prvorepubliková vila.

Říká se, že Prahu mají američtí velvyslanci za odměnu. Něco na tom možná bude. Nejde jenom o krásu samotného města a to, že mohou působit v bezkonfliktní, v globálním měřítku bezvýznamné, zato však velmi kulturní zemi. Jedním z benefitů diplomatického postu je také sídlo ambasadorů ve vilové čtvrti Bubeneč, které splňuje náročné požadavky na skloubení bezpečnosti, soukromí a pohodlí.

Rezidence s mansardovou střechou na půdorysu jemně vedené kruhového výseče je sice řazena mezi vily, ale spíše bychom měli hovořit o paláci. Jak také pojmenovat stavbu, jež v sobě ukrývá bezmála 150 místností?

Když ji Otto Petschek začal v roce 1924 stavět, měl ty nejvyšší myslitelné nároky na luxus a nemínil z ničeho slevovat. Chtěl reprezentativní dům. Představoval si něco oslňujícího i solidního, bytelného a křehkého, snil o něčem, co by vyjádřilo jeho společenskou pozici a současně odráželo něco podstatného z jeho osobnosti. Dům zamýšlel jako vyjádření svého statusu. Od toho ostatně domy také jsou.

Otto Petschkovi bylo tenkrát dvaačtyřicet, a co se týká financí, rozpočet jej netrápil. Jako příslušník třetí generace pravděpodobně nejbohatší rodiny meziválečného Československa, jejíž pražská větev působila na finančním poli a větev labskoústecká v těžbě hnědého uhlí, si mohl dovolit to, o čem jiní jenom snili. On sám byl právník a bankéř a také mecenáš, milovník opery a zvláště tvorby Richarda Wagnera. Jeho rodnou řečí byla němčina.

Rodinný architekt

Neponechal nic náhodě. Na to byla stavba rodinného sídla v jeho poměrech vážná záležitost. Vše sledoval z bezprostřední blízkosti, z vily v Pelléově ulici, již získal od své maminky Camilly. Nejprve si připravil dvouhektarový pozemek, jehož některé části zdědil a jiné dokoupil, tak aby mohla vzniknout rozsáhlá zahrada. Poté oslovil Maxe Spielmanna, který patřil k vlivným židovským architektům působícím v metropoli. Spielmann byl konzervativní autor, neexperimentoval, sledoval především historizující slohy, ale v tomto žánru byl prvotřídní umělec. Uměl skvěle napodobovat baroko či renesanci.

Článek pro předplatitele
Ještě na vás čeká 50 % článku. Pokračovat ve čtení můžete jako náš předplatitel.

Vedle přístupu k veškerému on-line obsahu HN můžete mít:

  • Mobilní aplikaci HN
  • Web bez reklam
  • Odemykání obsahu pro přátele
  • On-line archiv od roku 1995
  • a mnoho dalšího...

Máte již předplatné? Přihlaste se.

Přihlásit se

Zajímá vás jen tento článek? Dočtěte si ho za 19 Kč.

Nákup jednoho článku

Vyberte si způsob platby

Platba kartou
 Rychlá online platba

Zpracování osobních údajů a obchodní sdělení

Pokračováním v nákupu beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.

Nepřeji si dostávat obchodní sdělení týkající se objednaných či obdobných produktů společnosti Economia, a.s. »

Zaškrtnutím políčka přijdete o možnost získávat informace, které přímo souvisí s vámi objednaným produktem. Mezi tyto informace může patřit například: odkaz na stažení mobilní aplikace, aktivační kód pro přístup k audioverzi vybraného obsahu, informace o produktových novinkách a změnách, možnost vyjádřit se ke kvalitě našich produktů a další praktické informace a zajímavé nabídky.

KOUPIT ČLÁNEK
Čekejte Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Pozor Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.

Zadejte e-mailovou adresu

Na e-mailovou adresu vám pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste si článek mohli po přihlášení kdykoliv přečíst.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet. Přihlaste se.

Jste přihlášen jako

Na e-mailovou adresu vám pošleme potvrzení o platbě.