Na výstavě Kamila Lhotáka ožívají světy, o kterých člověk snil v dětství

Člověk si myslí, že zná obrazy Kamila Lhotáka, kdo by je neznal. Přece balony, vzducholodě, periferie, staré ohrady s omšelými reklamními nápisy, barely vonící olejem – pokud tedy obraz může vonět –, opuštěná závodiště a cyklistické dráhy… To už jednoho nepřekvapí.

A pak člověk najednou spatří plátno Muž zbavený tíže a užasne. Ten obraz z roku 1942, z jednoho z Lhotákových vrcholných a plodných období, se skrývá v soukromé sbírce. Nebýt současné výstavy v Severočeské galerii výtvarných umění v Litoměřicích, v životě by možná nebyla šance jej vidět.

Byla by to velká škoda, protože ten drobný, jen 30 × 33 centimetrů velký výjev je plný typicky lhotákovské nostalgické imaginace. Navíc má ještě něco, čím je výjimečný.

V popředí jsou duny, vlevo se třepetá cosi červeného, snad vlajka varující před vysokými vlnami. A uprostřed nekonečné modři, kterou brázdí ptáci, si překvapivě vykračuje postava. Muž zbavený tíže.

Ten člověk s placatou čepicí, v saku a pumpkách vypadá, jako by v cíli nějakého závodu sestoupil z motocyklu a úplně samozřejmě se odpoutal od země. Je tak klidný a ve své absurditě zneklidňující, že z něj nelze spustit oči.

Na výstavě Kamila Lhotáka ožívají světy, o kterých člověk snil v dětství

Výstavu KL 38−65 připravili Litoměřičtí ve spolupráci s pražskou Retro Gallery, která k ní vydala katalog s kvalitními reprodukcemi a soupisem vystavených děl. Jsou ze Severočeské galerie výtvarných umění v Litoměřicích, z Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem a velká část pochází z privátních sbírek nebo z majetku soukromých galerií. Řada z nich je k vidění vůbec poprvé.

Na výstavě jsou bohatě zastoupena 40. léta, kdy se Lhoták stal členem Skupiny 42, vyznávající styl zvaný civilismus, a kdy vznikaly největší skvosty jeho celoživotní tvorby, například obraz Balony na louce (1943) nebo magická Krajina oživená stroji (1944).

Kamil Lhoták byl v tehdejší době hodně pracovitý. Některá jeho díla jsou dodnes známa jen ze soupisů a neví se, kde skončila. "Jeho obrazy se objevují doslova na bizarních místech," píše autor výstavy Jakub Sluka v úvodu ke katalogu. "Olej na kartonu založený v dopisní obálce, obraz zapadlý za šuplíkem komody nebo dílo léta opřené v garáži mezi nářadím a odřezky prken. Jsou to, a doufejme, že ještě budou, krásné objevy," napsal Sluka.

Jen na málokteré skupinové fotografii chybí vedle Kamila Lhotáka jeho velký kamarád, básník František Hrubín. Vytvořili spolu mimo jiné pěknou řadu dětských knih s průzračnými verši a krásnými ilustracemi. Litoměřická výstava chce mimo jiné přiblížit jejich přátelství a vzájemné ovlivnění.

Mezi vystavenými díly je malířský portrét Františka Hrubína s věnováním z roku 1951. 

Lhotákovy obrazy s mnoha odstíny modré inspirovaly Hrubína k básni Modrá: "Tvá modrá nebi závidí / ale je také modrá vzduchem / a přece přešla bez lidí / přes plátna, aby v koutku suchém / po dlouhé pouti spočinul / dobrodruh, který oceánem − / daleko od nás − s námi plul / v zem, kde už nikdy nepřistanem…"

Je to přesné: ve Lhotákových obrazech ožívají světy, o kterých člověk snil v dětství.

Výstava není v Litoměřicích náhodou. Kamil Lhoták miloval České středohoří, tu krajinu mezi Louny a Lovosicemi, kde sedával celé dny a díval se do kraje. V terénu ale nikdy nemaloval. "Dívám se tak dlouho, až mám dojem v sobě," zdůrazňoval. Teprve po návratu "házel dojmy na plátno nebo na papír". Jedním z výsledků je vystavená Krajina Českého středohoří z roku 1955.

Jsou tu neuvěřitelné rané obrazy, třeba Příběhy z cest (1937) s postavou námořníka a jeho posluchačem za hospodským stolem nebo V americkém saloonu r. 1885, který by slušel některému z francouzských postimpresionistů. A potom také vynikající plátna ze zralého roku 1941, jako třeba Balon nad krajinou se závratnou perspektivou nebo dva obrazy, kde jeho fantazie nezná mezí − Pocta Jul. Verneovi a Žirafa.

Výstava potrvá do 5. března. Pak se většina vystavených obrazů vrátí do soukromých rukou a v žádné galerii už vidět nebudou.