Promýšlím nespokojenost hrdiny s tím, jak vypadá dnešní terorismus, říká režisér Petr Zelenka

Ačkoliv se jeho hry a filmy uváděly přinejmenším v 20 zemích světa, obzvlášť miluje Poláky a Poláci milují jeho. A tak se do Polska s "českým filmem", tamní přezdívkou pro mile nesrozumitelný kinematografický útvar, často vrací.

Divadelní a filmový režisér a scenárista Petr Zelenka se zdá mít schopnost urvat divácký bank prakticky s každým projektem, do nějž se pustí. Je schopen zaujatě zkoumat velká osobní dramata na pozadí historických událostí, odkazovat na klasickou látku i přicházet s netradičním pohledem na aktuální dění.

Zelenkova nová autorská zadání se zdají propojovat většinu z řečeného − historii, současnost i jeho charakteristický smysl pro humor.

Když jsem se pídila po tom, na čem zrovna pracujete, narazila jsem na klíčové slovo Modelář a informaci, že má jít o celovečerní film. Jak jste s ním daleko?

Rád bych ho udělal v roce 2018, příští rok požádám v televizi o peníze. Teď se ale věnuji druhé verzi dvanáctidílného seriálu, který píšu pro Českou televizi podle své hry Dabing Street. Obsazuji ho a jezdím na obhlídky.

Aha, myslela jsem, že obhlídky už souvisejí s filmem.

Ne, se seriálem − nezvládám víc než jednu velkou věc ročně.

To zní tak akorát.

Taky si myslím.

V blízkosti slova Modelář se objevuje ještě jeden pojem: terorista. Můžete naznačit, oč ve filmu půjde?

Ve třetí verzi Modeláře jsem vyhrotil zápletku. Hlavní hrdina chce spáchat atentát na Dicka Cheneyho, který má přijet na jednání do Berlína, ale nakonec skončí v Praze. Bohužel se mu to nepodaří. Míří však na cíle nejvyšší, mimo jiné i proto, že chce naši zemi proslavit hrdinským teroristickým činem, podobně jako kdysi Gabčík. To je tedy jeho názor, ne můj. Já tu postavu jenom píšu.

Jakou otázku zápletkou zkoumáte? Jak se dělají velké dějiny v malé zemi? Anebo co z člověka udělá teroristu?

Promýšlím nespokojenost hrdiny s tím, jak vypadá takzvaný terorismus dneška, a jeho snahu vrátit tomuto slovu pozitivní obsah. A ano, jde i o to, jak být alespoň na chvíli součástí velkých dějin. Ty se vždy píšou tam, kde lidé obětují životy za určité ideály.

Připomíná mi to téma, o kterém jsme se kdysi bavili − nesouvisí námět Modeláře volně s terorismem v carském Rusku?

Ano, dvě vlny ruského terorismu na konci 19. a začátku 20. století mě fascinují. První skončila vraždou Alexandra II. − až na pátý pokus! − a měla silnou podporu ruské inteligence včetně spisovatelů. Rozlišovalo se mezi "bojem slovy" a "reálnou akcí". V některých případech vraždili sami spisovatelé. Ruská společnost tehdy byla rozporuplná a zajímavá: sama uznávala, že je zkorumpovaná, což vedlo k paradoxním situacím.

Třeba teroristka Věra Zasuličová zabila výbušninou petrohradského starostu a dostala milost. Člověk přitom v téže době mohl skončit na deset let ve vyhnanství jenom za to, že četl zakázanou literaturu. Pokud by to někoho zajímalo, odkázal bych ho na vynikající práci Tomáše Glance s názvem Ruský terorismus.

Proměnil se terorismus ve 20. století ještě nějak jinak?

Dnes žijeme v době arabského terorismu, který má na první pohled mnoho negativních aspektů. Tam, kde se obrací proti západnímu člověku, jej vnímáme jako nespravedlivý, protože za příslušnost k západní kultuře, potažmo konzumní společnosti nejsme připraveni položit život. Můj hrdina si myslí, že je třeba se vrátit k terorismu adresnému.

On předpokládá, že když Cheneyho zabije, mezi lidmi nastane shoda v tom, že udělal dobře, a dojde k revoluci?