Malíř Mžyk v pražském Mánesu vystavuje své zprávy o lepší stránce světa

Tyto obrazy si nelze splést s jinými. Jejich autor Josef Mžyk našel svůj vlastní, neopakovatelný projev: na první pohled člověk zaznamená prvky hýřivě barevného pop- a op-artu s plochami ohraničenými pevnou linkou, které připomínají Američana Roye Lichtensteina.

Stačí se ale zastavit a ponořit se hlouběji a nelze přehlédnout, že Mžyk navazuje také na mnohem starší odkaz klasické moderny. Je to vysoce estetická, osobitá syntéza.

Stěny galerie Adolf Loos Apartment and Gallery v pražském Mánesu teď ožily jeho sálavými plátny z cyklu zahrad, křesel, arkadických krajin a erotických motivů.

"Chtěl jsem ukázat jednu linii své tvorby," komentuje Mžyk výběr vystavených obrazů – tu radostnější. Spěl k ní od 60. let, kdy se na pražské akademii hodně zabýval litografií, a řadil tudíž barvy do ploch. Z grafiky přenesl tento postup do svých obrazů, jež vycházejí ze složité kresby.

Jsou na nich krásné blondýny, idylické břehy českých rybníků s kachnami, pestrá zahrada vinohradské vily, v níž Josef Mžyk míval svůj ateliér, samé malé ráje, možná ztracené, ale uchované v paměti díla.

Z malých rájů

Paralelně s tím autor po celou dobu rozvíjel a vystavoval také expresivní, více potemnělou a hodně uvolněnou štětcovou malbu, často s existenciálními náměty. Z té ale tentokrát v Mánesu symbolicky ukazuje jen jeden portrét.

Josef Mžyk, narozený roku 1944, vystavoval v mnoha zemích a je uznávaným představitelem evropské figurální malby. Má za sebou rozsáhlé ilustrátorské dílo a také spolupráci s předními architekty, mimo jiné s Josefem Pleskotem, při realizaci velkoplošných maleb v interiérech i na fasádách veřejných budov. Čtyři takové obrazy vytvořil například v roce 1995 pro vstupní halu Generálního ředitelství České pojišťovny.

Pro svou současnou výstavu zvolil název Cizinka: Krása není všechno, krása je to jediné. V podzimní šedi člověku rozsvítí den.