Vyhraněný komfort. Na rušné pražské ulici vyrostl dominantní dům v prudkém svahu

Víte, jak dnes v Česku nejčastěji probíhá bytová výstavba? Investor přijde za architektem a jeho zadání má podobu excelové tabulky, kde se investice jednoduše přepočítává na užitné metry, potažmo potenciální profit. Promyšlená dispozice či empatie s budoucími obyvateli? Ale jděte.

Také se známých nejprve zeptáte na to, jak velký ten jejich nový byt je, a ne na to, jak se jim tam žije. Je to poměr ceny a velikosti, a nikoliv ceny a výkonu, co ve většině případů rozhoduje. Na druhou stranu je zde minoritní, ale stále početnější skupina těch, kteří hledají něco více reprezentativního, méně konvenčního a v neposlední řadě velmi kvalitního.

Projekt Radlická 142, který byl nedávno dokončen podle návrhu Studia pha, vyšel této představě vstříc. Sází totiž nejen na kvalitu řemeslného zpracování a estetiky, ale především na kvalitu života.

Bez stylu

Když se podíváte na realizace Studia pha, kterých rozhodně není málo − navrhují rodinné i bytové domy, administrativní, ale i výzkumné budovy, interiéry stejně jako výstavní stánky, za svou práci mimo jiné obdrželi i prestižní cenu Grand Prix Architektů −, přesto, když si jednotlivé projekty projdete jeden po druhém, nerozpoznáte v nich konkrétní styl.

Podle Jana Šestáka a Marka Deyla, vůdčích osobností ateliéru, je to dáno tím, že žádný styl nemají. Dobrý výsledek totiž v architektuře není otázkou rukopisu, ale schopnosti se optimálně vypořádat se zadáním a s limity vyplývajícími z charakteru dané parcely.

"Nejsme typ architektů, kteří by přišli na zelenou louku a snažili by se protlačit nějakou osobní vizi, která by neměla ra­cionální základ. Možná už je to klišé, ale dobrý projekt začíná dobrou analýzou na začátku, kdy se určují mantinely a hledají se správné cesty," říká architekt Marek Deyl.

V tomto případě si tvůrci projektu na nedostatek omezení stěžovat nemohli. Radlická je jednou z dopravně nejvytíženějších pražských ulic a pozemek by byl dost možná vhodnější pro bobovou dráhu nebo klub mladých horolezců nežli k výstavbě bytového domu.

Architekti se však s extrémním svahem vypořádali se ctí a zdánlivé omezení proměnili v plus tím, že navrhli dům s poměrně radikální proporcí, která de facto kopíruje strmý svah. "Stavba sice má výrazný tvar, ale ten nevznikl jako volná socha. Logicky reaguje na terénní profil i na to, že je dole hlučná ulice," vysvětluje Jan Šesták.

Vyhraněný komfort

Další 4
fotografie

Funkční skulptura

Když stojíte před domem, nejprve vás zaujme masivní betonová stěna, která zajišťuje svah a vytváří jakousi platformu pro exponovaný box čítající dvě patra administrativních prostor. Byty vznikly odděleně v horní části pozemku, kde se dům po svahu směrem nahoru zvedá a prakticky ustupuje a odklání se od rušné Radlické, čímž se podařilo zredukovat míru hluku, kterou obyvatelé ve svých bytech vnímají. Tvar stavby tak vychází z čistě funkčních principů.