Knižní tipy: Na veletrhu v Havlíčkově Brodu budou k mání příběhy pro ty, co se chtějí bát

Road movie se slonem
Arto Paasilinna: Nejdelší chobot ve Finsku
2016, Nakladatelství Hejkal, přeložila Markéta Hejkalová, 192 stran, 269 korun

Finský humor není laskavý. Alespoň v podání Arta Paasilinny je spíš jízlivý, plný paradoxů a divoký. Už třináctý román kmenového autora nakladatelství Hejkal přeložila opět Markéta Hejkalová − majitelka tohoto havlíčkobrodského nakladatelství a pořadatelka Podzimního knižního veletrhu, který se koná 14. a 15. října.

Novinka ze severu přivádí tentokrát k českému čtenáři slona, tedy slonici Emilku. Ta se ve finském cirkuse narodila bohužel ve špatný čas. Úřady právě rozhodly, že původně divoká zvířata není možné už pro potěchu lidstva ukazovat a cvičit. "Lepší mrtvý slon než trpící, tohle heslo vystihovalo ducha doby," píše Paasilinna. Co si ovšem teď se všemi těmi zachráněnými zvířaty počít?

Emilku její krotitelka ani neutratila, ani neprodala do NDR (ano, román se odehrává ještě v době, kdy stála Berlínská zeď), ale začala se slonem putovat Finskem. Krásnou drezérku a její nepřehlédnutelné zvíře potká při jejich putování řada roztodivných příběhů, které mají jedno společné: humor. Byť se ani Skandinávie neukázala být krajinou slonům zaslíbenou, Emilka tu zanechala nesmazatelnou stopu. Co jiného byste od tlustokožce čekali?

Vzhůru do smrti
Lars Kepler: Playground
2016, Nakladatelství Host, přeložila Karolína Kloučková, 436 stran, 349 korun

Život, smrt − a to třetí mezi tím. V těchto kulisách se odehrává příběh švédské poručice Jasmin a jejího syna Danteho. Hrdinové Playgroundu, živí i mrtví, jsou zvyklí spoléhat se hlavně sami na sebe. Platí to zejména v přístavu, kam se lidé dostávají až po smrti.

Jasmin se několikrát zastavilo srdce a také tu byla. Patří přitom mezi ty, kteří se vrátili do světa živých. Příběhy z posmrtného města sužovaného gangy zločinců pokládá jen za halucinaci. Alespoň po nějakou dobu. Malý Dante se po autohavárii do přístavu také dostane, a pětiletý kluk si tam sám neporadí. Jeho matka se tak vydá za ním a bude se muset rozpomenout na některé dovednosti, které získala jako velitelka jednotky ve válce v Kosovu.

Posmrtný přístav se podobá čínskému městu. Až v jedné zapadlé stockholmské uličce se Jasmin dozví proč. Je to naopak: to Čína se podobá říši mrtvých. Zdejší starobylá kultura ctila vyprávění těch, kteří se vrátili ze zásvětí, tak intenzivně, že se k ní sama připodobnila. Proč? To už se čtenář, stržen napětím, neptá. Snad přehlédne i to, že posmrtný přístav mnohem více než čínské město připomíná kulisy z některých béčkových filmů. Playground je lehké čtení pro ty, kteří se chtějí bát a nelámat si hlavu ani se smrtí.

Sherlockova bytná
Michelle Birkbyová: Dům na Baker Street
2016, Nakladatelství Grada, přeložila Kateřina Elisová, 336 stran, 349 korun

Za vším hledej ženu − lépe řečeno ženy. Dlouho stály v pozadí, zatímco muži jejich vklad brali jako samozřejmost. Těmi muži jsou Sherlock Holmes a doktor Watson. A těmi ženami Watsonova manželka Mary a Holmesova bytná Marta Hudsonová. Ano, to ona je majitelkou legendárního domu na Baker Street, proč by tedy měla stále zůstávat v pozadí? Tento případ vyřeší pouze ony dvě. Co na tom, že Jack Rozparovač stále ještě není dopaden?

Dvojice svérázných dam se ponoří do spleti případu, který se ukáže být mnohem komplikovanějším, než se zdálo. Přesto ho s bravurou vyřeší, a čtenářům dokonce vyprávějí. Svým mužům ale neprozradí nic. Ani jasnozřivý Sherlock se nedozví, jak se všechno událo. Možná prý později, až budou oba staří, mu jeho bytná o tomhle dobrodružství poví. Nejslavnější detektiv světa už nikdy nebude ženy považovat za milé bytosti, které mu nejsou intelektuálně nerovnocenné.

Dům na Baker Street není primárně genderovým románem, je moderní detektivkou zahalenou ve starobylém hávu. Od první do poslední stránky na čtenáře nepřestane působit nadšení autorky z výtečného nápadu, který je víc než recyklací stále populární sherlockovské tematiky.

Aljaška jako postava thrilleru
Alan Russell: La Loba
2016, Nakladatelství Kniha Zlín, přeložila Karolína Ryvolová, 368 stran, 369 korun

Thriller o ženách, o jejich nepoddajnosti a síle. Hrdinka La Loby se vzdát ani nemůže, prostě to neumí. Tato její neschopnost přijde k duhu na Aljašce, v drsné přírodě, která je víc než prostředím, v němž se příběh odehrává. Sever je spoluurčovatelem děje, ovlivňuje ho a motivuje. "Tak ty prý znáš mráz," řekne přezíravě jedna postava druhé. Aljaška jí dá brzy pocítit, že ani ona dosud neměla s opravdovým mrazem co do činění.

Snad žádný jiný thriller nezačíná tak poeticky, konkrétně čtyřstránkovou básní. Pak už to ale jede rychle jako na černé sjezdovce: nákupy, líbánky, loď v zálivu, zmizení, pátrání… Hořící letadlo, samotáři, kteří nemají rádi policii − a vlastně vůbec nikoho, vzdálené vytí, omrzliny… Jak se najednou hodí vědomosti ze Skauta, na kterou světovou stranu ukazuje mech, který roste na stromě! Naštěstí "Nina byla zvyklá přemáhat bolest", jak čtenáře ubezpečí autor.

Ke své knize prý shromažďoval poznatky dvacet let. Aljašku zjevně zná nejen z letadla. Ne, že bychom mu to přáli, ale i on by možná dokázal přežít a najít cestu ven. A pokud ne, tak o tom alespoň dokáže napínavě psát.

Zlo pod parukami
Fred Vargas: V mrazivých časech
2016, Nakladatelství Argo, přeložila Kateřina Vinšová, 384 stran, 379 korun

Islanďané vymýšlejí nová slova, aby odolali náporu angličtiny. Počítač se řekne tölva, tedy čarodějnice, co umí počítat. Ano, na Islandu je opravdu spousta věcí jinak… Parta detektivů, která se ocitá V mrazivých časech, je tak výrazná, že jejich odchylky od normy chvílemi zdárně sekundují samotnému případu, kterým se zabývají. Kdyby je vyhodili od policie, mohli by vystupovat v kabinetu kuriozit. To se ale naštěstí nestane, takže několik zdánlivých sebevražd si přece jen najde svého pachatele.

Na Islandu nečeká jen zima, ale také revoluční buňka dalších podivínů, kteří jsou fascinováni Maximilienem Robespierrem, tímto otcem všeho politického teroru. Dá se očekávat, že u napudrovaných tváří, legračních paruk a spikleneckých schůzek připomínajících staré divadlo to ani tentokrát neskončí.

Autorce knihy skryté pod mužským pseudonymem nestačí pachatelova chyba či detektivova jasnozřivost. K odhalení motivu je třeba něco vědět, chápat historické souvislosti a pitoresknosti. Na to už je ostatně čtenář, který fandí detektivu Adamsberkovi, zvyklý i z předchozích knih Freda Vargase.