Andělské pěsti Fabiany Bytyqi: K boxu se dostala náhodou, teď je v něm juniorskou mistryní světa

S bojovými sporty začala tahle na první pohled křehká dívka už ve čtyřech letech, kdy si holčičky hrají s panenkami. Fabiana Bytyqi si však radši hrála s bráchou s autíčky. Zlomový okamžik pak přišel v den, kdy ji tatínek vyzvedl z družiny a cestou domů zahlédli náborový leták na karate. "Číst jsem ještě neuměla, ale zaujal mě obrázek karatisty," vzpomíná. "Ptala jsem se táty, co to je, a on povídá: Chceš se tam podívat a zkusit si to?"

A tak jste to zkusila…

Zašli jsme tam a hned od první chvíle mě to strašně chytlo.

Neskrývala se za tím třeba dětská naivní představa, že kdybyste od někoho dostala pohlavek, mohla byste mu hned říct: Jen počkej, já ti ukážu! 

Ne, byla to totální náhoda. Kdybychom tehdy s tátou šli z družiny kolem kurzu plavání, třeba bych dneska byla plavkyní. 

Andělské pěsti Fabiany Bytyqi

V igelitce byste pořád nosila mokré plavky a koupací čepici. Jak ale vypadá denní režim profesionální boxerky?

V týdnu mám dvakrát denně trénink − ráno posilování a běh, odpoledne techniku a box se sparingpartnerem. V sobotu trénuju už jen ráno a v neděli mám volno. 

Kromě toho ale ještě studujete vysokou školu. Neusínáte na přednáškách únavou?

Ne, na zápřah jsem zvyklá. S profiboxem jsem začala už na střední a kromě tréninku jsem se musela učit na maturitu.

Vypěstuje si člověk na tak intenzivním tréninku závislost?

Určitě. Když z nějakého důvodu vynechám, cítím, že mi něco chybí. 

Byl přechod do profiringu velkou změnou?

Musela jsem si uspořádat čas, aby se mi tam vešly tréninky a škola. A taky přišel mediální tlak. Nebyla jsem zvyklá dávat rozhovory, měla strach z kamer…