Prvotřídní nůž padne stejně dobře jako prvotřídní sako. Na jednom je často více než třicet hodin práce

Otec a syn Dohnalové mají společné nejen křestní jméno Petr, ale i nožířskou dílnu v Jaroměřicích nad Rokytnou. Vznikají tu zbraně, které kdysi obestíralo stejně strategické tajemství jako dnešní jaderné rakety. Sláva damaškové oceli se datuje z období křižáckých výprav. Méně kvalitní evropské zbraně prý tehdy muslimové přesekávali jako párátka. Nesmírně houževnatý materiál se vyznačoval zvláštní kresbou na povrchu. Pak ale upadlo tajemství jeho výroby v zapomnění a novodobí nožíři je později museli znovu objevit.

"Ve středověku uměli vytavit jen ocel, která byla buď křehká a tvrdá, nebo naopak měkká a houževnatá," vysvětluje "starej" Dohnal, nápadně připomínající germánského boha Thora. Synovi říká "mladej" a na první pohled byste neřekli, že je dělí generace. "Nože z obou druhů oceli byly nevyhovující, až kováře napadlo je zkombinovat. Bezkonkurenční mechanická odolnost damašku je tedy dána spojením dvou druhů materiálů s různými vlastnostmi."

Vrstva na vrstvu

Mladej nám zatím ukazuje sendvičový polotovar, svařený z celkem třinácti vrstev dvou různobarevných druhů oceli. Strčí ho do výhně a vyhřeje na teplotu asi 1300−1350 stupňů. Teploměr nepotřebuje − má ho v oku. Starej pak do žhavého bloku oceli začne mydlit kladivem, až nás zasype proud jisker. Pod údery vznikne placka. Kovář ji nařízne flexou, třikrát přeloží a po zahřátí ve výhni začne znovu kovat k sobě. Vrstev je už devětatřicet.

Mistři nožů

Dalších 5
fotografií

Právě v tom spočívá umění výroby damaškové oceli. Vrstvy totiž můžete překládat nejrůznějším způsobem. Buď to uděláte nahodile a získáte takzvaný divoký damašek, nebo je budete promyšleně otáčet, střídat, křížit, kroutit… Pak získáte damašek s krásně pravidelnou kresbou mnoha variací. Starýmu pod rukama pomalu vzniká hrubá podoba nože. Mladej pak nastartuje pásovou brusku, na které během chvíle vybrousí téměř hotovou čepel. Nádherně žíhaná kresba na ní ale vyleze až po krátké koupeli v leptací lázni chloridu železitého.

Jediný nůž ve vesmíru

Moderní "práškové oceli" prý už sice vlastnosti damašku předčí, ale milovníci nožů po něm stále pasou. Cení si ruční kovářské práce a chtějí originál − nůž, který existuje jen jeden jediný ve vesmíru. A chtějí ho přesto, že houževnatost damašku nevyužijí. Místo boje se Saracény si totiž hvězdným nožem leda tak namažou rohlík máslem. I to se dá ale dělat s vědomím, že držíte v ruce něco extra. 

Ceny Dohnalovic nožů se pohybují od pěti do zhruba třiceti tisíců korun. Stejné peníze bez mrknutí oka zaplatíme za mobil, který nám vydrží dva roky. Ručně kovaný nůž vám bude při troše péče sloužit celý život. Jeho krásu (a cenu) ovlivní i materiál rukojeti. Chcete exotické dřevo, velrybí kost, roh z pižmoně, mroží kel nebo třeba mamutovinu ze Sibiře? Nic není nemožné. Na některé vzácné materiály jen Dohnalovi musejí mít certifikáty původu, které dokazují, že nebyly získány nelegálním způsobem. 

Co třeba penisová kost z mrože? Koneckonců to vysvětluje, proč je pořádný nůž pro pořádného muže z psychologického hlediska tak důležitý. Jde o falický symbol samčí dravosti a síly.