Moje víkendová cesta: Do Budapešti za památkami, do lázní i na deset druhů guláše

Maďarská metropole pro nás před listopadem 1989 mívala nádech svobody. Konaly se tu mohutné koncerty západních rockových kapel, o kterých jsme si v Praze mohli nechat jen zdát, a dalo se tu koupit u nás tehdy nedostatkové "imperialistické" zboží. Ty doby jsou dávno pryč, ale proč si do Budapešti nezajet už kvůli zdejší okázalosti? Když tudy v létě 1876 proplouval fiktivní hrdina románu Julese Verna Lodivod dunajský, vložil mu autor do úst tato obdivná slova: "Pešť podstoupila zázračný rozvoj, který z ní učinil nejvýznamnější a nejkrásnější hlavní město východní Evropy. Na obou březích, a zvláště na levém, stály vedle sebe domy s arkádami a terasami, nad nimiž se tyčily kostelní věže, zlacené slunečními paprsky, a dlouhý pás nábřeží nepostrádal vznešenosti a velkoleposti…" Současná velkolepá podoba maďarské metropole pochází z období po rakousko-uherském vyrovnání (1867), kdy Maďaři chtěli světu okatě předvést svou nově získanou rovnoprávnost s Vídní. Budapešť proto po vzoru Paříže přestavěli na výstavní město s širokými bulváry a velkými parky. Maďarská metropole ale formálně vznikla až v listopadu 1873 sloučením Budína, ležícího na západním břehu Dunaje, a Pešti na východním břehu. Přejděte po několika historických mostech a užasněte.