Výstava v galerii DSC ukazuje, kam došli zakladatelé českého street artu Pasta nebo Vladimir 518

Pět mladých výtvarníků spojují dramatické začátky na české streetartové scéně. Jejich jména jsou dnes už "kultovní": tajemný Epos 257, Vladimir 518, který je i muzikantem, jeden z nejzajímavějších malířů své generace Jakub Matuška aka Masker, urputný writer Michal Škapa, populární Pasta Oner. Všichni mají ještě daleko do čtyřicítky, ale v Čechách už jsou to známí "otcové zakladatelé". A právě s nimi před časem vstoupila tahle tvorba z ulice do galerií.

Logicky k nim patří šedesátník Jiří Georg Dokoupil, který za svého dlouhodobého pobytu ve Spojených státech poznal legendy světového streetartu. V době, kdy tam s příchodem subkultury rapu a break dance graffiti vrcholilo, se stal součástí tamní fascinující scény.

Tady se to málo ví, ale Dokoupil byl kvůli svým writerským aktivitám dokonce v Německu ve vězení, za to, že sprejoval na zdi bank obrovské penisy.

Na současné výstavě Reverse v pražské galerii DSC se ke své minulosti hlásí: své obrazy z cyklu koní brutálně "začáral" sprejem.

"Už patnáct let vystavuji v galeriích, ale na ulici pořád myslím s nostalgií," přiznává se Pasta Oner, když den před vernisáží sleduje, jak technici dokončují instalaci jeho Street Cells, Pouličních buněk, na stěně galerie. 

Dílo je složené z celků s barevnými neonovými trubicemi. "Když se to rozsvítí, je to velkej orchestr," pochvaluje si Pasta. Modré, žluté a růžové světlo se odráží na zdi a vytváří bohaté valéry. Instalace má evokovat neonové vývěsní štíty na ulicích, k nimž má tenhle výtvarník pořád blízko. "Panuje názor, že je město nápisy zahlcené, ale já jsem je chtěl ukázat jako něco esteticky zajímavého."

Spojila je ulice

Pastův vrstevník Masker bude mít v lednu výstavu v Lipsku a na ni chystá nový cyklus obrazů. Proces je ve stavu zrodu a návštěvník může v DSC Gallery "klíčovou dírkou" nahlédnout jedné přípravné kresby, inspirované oduševnělou ženskou tváří od Leonarda da Vinciho.

Maskerova kresba je hodně komplikovaná a zároveň jemná a čistá. "Další skici mám v počítači, ale v tomhle stadiu nemám ještě cyklus v hlavě úplně ucelený," přiznává autor.

Ten se pustil také do sklářské tvorby. Na výstavě má foukané a ve formě domodelovávané hlavy a busty, které působí surreálně. "Je to neuvěřitelně pracná technika," připomíná kurátor Edmund Čučka. S výrobou v Novém Boru radil a supervizoval ji designér Maxim Velčovský.

O prostorný zadní sál galerie se dělí čtyři umělci. Epos 257 s brutálními temnými hmotami, jež zbyly z dvou kontejnerů, které vlastnoručně spálil i s obsahem papíru a plastů. Vladimir 518 s cyklem, který odkazuje na "bývalé" časy − je tu třeba Gagarin, ale pohrává si i s futuristickými momenty a s podivnými těžko definovatelnými postavami… že by agentů?

Celou čelní stěnu zabírá monumentální plátno Michala Škapy. Na první pohled je abstraktní, ale ve skutečnosti je zaplněné přes sebe natěsnanými písmeny abecedy, zdeformovanými tak, až se skutečně ocitá na hranici abstrakce. Graffiti je přece o písmu. Škapa tu má také dvě ze svých mandal, do kterých tentokrát hravě zakomponoval neonové trubice.

Osvěžením je přítomnost studenta Davida Krňanského, který reprezentuje nejmladší street­artovou generaci. Jeho profesor Jiří Černický v něm objevil výrazný talent. Krňanského tvorbu zde zastupují plátna v živé barevnosti, se sypanými a stříkanými pigmenty, a poté domalovávaná.

Reverse je příjemná letní skupinová výstava – podobná těm, jaké teď probíhají v řadě evropských soukromých galerií.