Potvory jedny zelené

Už je tady zase léto. Což v praxi znamená, že každý týden kupuji novou bazalku. Vždycky si ji přinesu domů z obchodu, přesadím si ji do většího květináče, zaliju ji, pak ji několik dní na balkoně pozoruji, jak se jí krásně daří. Chodím počítat nové lístky, občas k ní přičichnu a promluvím s ní, protože to se prý s rostlinami má. A to všechno s láskou opakuji až do té doby, než jednoho dne na ten balkon přijdu a zjistím, že chcípla. Ta svině zelená nevděčná si prostě chcípne! Po tom všem, co jsem pro ni udělala?

Musím přiznat, že zahradničení mi zatím nepřináší ty správné rehabilitační účinky na duši, o kterých všichni mluví. Od té doby, co mám na balkoně zahrádku, jsem nevrlejší než kdy jindy. Velká část mého rozčarování bude asi spojená s tím, že mi všechny ty bylinky furt umírají. Co si budeme povídat, není to nic příjemného, pohřbít za měsíc osm až deset různých rostlinných druhů. Na některých je navíc vidět, že to nebyla žádná rychlá ani milosrdná smrt, ale že si ten konec bolestně protrpěly: většinou buď uschly, nebo jsem je utopila.