Moje čtení: Vladimír Beneš, neurochirurg

Jaké knihy teď máte na nočním stolku?

Jefim Fištejn − Za humny je válka. Jefim je kamarád a jeho názory mi konvenují, navíc je tam pro mě vždy něco nového. Kingsley Amis − Jim i Jake. Anglické akademické prostředí mám rád. Rex Stout: 3x Nero Wolfe. Ani ne tak pro zápletky, ty dávno znám, ale pro humor a neobvyklá jídla. A tátův Mozek nad mozkem, to je rodinné čtení.

Ke které knize se čas od času musíte prostě vrátit?

K Hellerově Hlavě XXII. Čtu ji alespoň jednou ročně. Ostatní jeho knihy mě už tak neoslovují. Ale Yossarian je jen jeden. Stones také nesložili Satisfaction dvakrát. A pak mnoho dalších knížek, od Orwella po Francise, od Merleho po Obenbergerovy Kapitolky o broucích. Kundera, Vyskočil. Livius, hlavně prvé díly − v pondělí nabančíme Volskům, ve středu odpoledne Etruskům a v pátek si skočíme pro nějaké ženské k Sabinům. Clavell, Forsyth, Crichton, Follett. Seznam by byl dlouhý.

Co jste četl v dětství? A měl ty knihy rád i váš syn?

Staré pověsti české, Kytice, Robinson, Eduard Štorch, hlavně Lovci mamutů. Klasika. Později Bohové, hroby, učenci a v pubertě mi naši dali Plutarcha − Životopisy. Synovi jsem nic nestrkal, bral si z knihovny sám. Přestal jsem to sledovat, když začal sahat po knihách v angličtině − první byl, myslím, Roald Dahl.

Která knížka vás naposledy překvapila?

Ivan Klíma: Moje šílené století. Upřímností. A Valtr Komárek. Neupřímností. Skončil v roce 1969. Co bylo pak?

Kterou knihu ještě určitě musíte stihnout přečíst?

Myslíte tu knihu v pracovně, v ložnici, v synově pokoji nebo v obýváku? Neumím knihy vyhodit, hromadí se. A k tomu čtečka. Stihnout bych ale chtěl znovu Huntingtona. Někomu jsem ho půjčil a samozřejmě…

Máte rád beletrii z nemocničního prostředí?

Nemocniční prostředí nijak nevyhledávám. Ale Konečná diagnóza nebo Kniha o San Michele patří k oblíbeným.

Kterou spisovatelku byste pozval na skleničku?

Tak to nevím. Ale když na skleničku, tak by asi měla být hezká, mladá a měla by mít šarm. Nakonec, ani by nemusela být spisovatelka.

A se kterým autorem byste se nebál strávit desetihodinový let?

Nikdy jsem se nesetkal s Petrem Šabachem, i když on je z Hanspaulky a já za Střešovic. Stejný věk, stejné prostředí, stejné hospody, určitě společní známí a stejná afinita k humoru. Asi bychom se nenudili. A také s Colinem Falconerem či Leonem Urisem. S těmi bych si nepovídal, ty bych poslouchal.

Co čte neurochirurg Vladimír Beneš

Foto: archiv