Bůh nás povolal do Prahy, říkají mormonští misionáři. Mnozí Češi je považují za sektu

O půl sedmé se rozdrnčí budík. Oba se zvedají ze svých postelí a pouští se do půlhodinové ranní rozcvičky. Pomodlí se, připraví si snídani, převléknou do elegantních obleků, které si den předtím pečlivě vyžehlili.

Je jim něco přes dvacet a jsou mormoni. V Praze slouží dobrovolnou misii, v rámci které studují a šíří evangelium. V rodném Utahu na dva roky nechali všechno. Své rodiny, práci, školu, koníčky, lásky. A taky křestní jména. Na visačkách, které si každé ráno připínají na bělostné košile, mají napsáno starší Petersen a starší Needham. Tedy kněžský misionářský titul a příjmení. Mezi sebou si říkají prostě "starší".

Misii vykonávají vždy ve dvou, jak to káže Bible. Společně bydlí i pracují, tráví spolu veškerý čas. Dopoledne studují evangelium a češtinu, kterou potřebují ke své činnosti. Odpoledne vyrážejí mezi lidi. Někdy zpívají náboženské písně nebo malují křídami na chodníky biblické výjevy, obvykle ale na ulicích zastavují lidi a představují jim svoji víru. To je v plánu i dnes.

Odpoledne je v okolí metra Hradčanská poměrně rušno. Děti se vrací ze školy, dvojice babiček vyráží nejspíš na odpolední kávu. Starší Petersen a starší Needham nasazují na tvář vlídný úsměv a zastavují ženu ve středním věku. Děkuje, ale nemá zájem. Mladík v baseballové čepici taky nemá čas. Ne, nechce jim dát ani číslo, aby se mu ozvali později. Mladá matka s kočárkem je nevybíravě posílá… někam. Scéna jako z broadwayského muzikálu The Book of Mormon, který satiricky popisuje pouť dvou mormonských misionářů v Ugandě.