Jaké knihy teď máte na nočním stolku?
Franz-Olivier Giesbert − Himmlerova kuchařka. Nejedná se o knihu s recepty, ale o příběh velmi staré dámy, která zažila snad všechna šílenství 20. století. Absurdita osudu a její kuchařské umění ji zavedly i do společnosti říšského vůdce Heinricha Himmlera. Vařila i pro Hitlera. Je to hořce ironická kniha o neobyčejné a okolí pohoršující stařeně, jejímž krédem je: "Pokud jsou dějiny peklem, pak je život rájem."
Máte nějakého zvláště oblíbeného spisovatele?
Nejmenovala bych spisovatele, ale spíš knihy. Třeba Zázrak pozitivního myšlení od Roberta Anthonyho, to by měla být povinná školní četba. A pokud bych měla jmenovat přece jen spisovatele, pak Ernesta Hemingwaye.
Jaké knížky jste měla ráda v dětství? A četla jste je pak svým dětem?
No, jak jinak, měla jsem ráda pohádky! Ale strašně jsem milovala také naučné encyklopedie, historické romány a cestopisy. Pohádky jsem samozřejmě předávala dál i dětem, jsem schopna vše převyprávět i v němčině.
Čtete jistě hodně knih z vašeho oboru. Máte ráda také memoáry nebo životopisy hudebníků, skladatelů a virtuosů?
Moc se takovým knihám, pravda, nevěnuji. Ale určitě jsou mezi nimi velmi dobré texty, třeba jako knihy Pavla Kosatíka. Situace se ještě komplikuje tím, že řady této literatury rozšířím i já. Lukáš Kuta o mně totiž píše knihu. Snažíme se samozřejmě vyhnout klišé očekávaného a spíš se soustředíme na názory a myšlenky, které bych chtěla předat dál.
Kterou knihu byste si ještě chtěla přečíst, stále není dost času, ale vy víte, že to prostě musíte stihnout?
Těch by bylo! Na mém nočním stolku pořád ještě leží životopisná kniha Pavla Kosatíka Člověk má dělat to, nač má sílu, což je text o Olze Havlové. Pan Kosatík mi knížku osobně věnoval. Takže vzkaz pro něho: "Pane Kosatíku, už brzo!"
S kterým spisovatelem byste šla ráda na skleničku?
No přece s Lukášem Kutou! Víte, kolik skleniček vína musíme vypít, než se ta knížka napíše?
A existuje autorka, s níž byste se nebála strávit desetihodinový let? O čem byste si asi povídaly?
Víte, tyhle věci píše život sám. Setkala jsem se už s tolika zajímavými osobnostmi a tolik jsem z těchto setkání mohla osobně těžit. Nebráním se nikomu, ale člověk s člověkem si musí takzvaně sednout.
