Také ve Finsku se našli lidé, kteří se na Sovětský svaz dívali pozitivně, říká spisovatelka Kettu

Finská spisovatelka Katja Kettu se proslavila románem Porodní bába. Příběh lásky mladé laponské ženy a německého důstojníka za druhé světové války byl přeložen do 18 jazyků, Finy ale rozdělil. Jedni texty Katji Kettu milují, druzí nenávidí.

V češtině právě vyšla další její kniha – sbírka povídek Sběratel dýmek, kterou opět vydalo nakladatelství Argo.

HN: Některé motivy a postavy z Porodní báby se objevují ve Sběrateli dýmek − jaký je mezi těmi dvěma knihami vztah?

Všechno začalo u Severního ledového moře. Myšlenka na napsání Sběratele dýmek se vynořila, když jsem dávala dohromady materiál pro Porodní bábu. Po bouři tam můžete vidět, jak moře vyplavuje to, co Golfský proud přinesl z jihu, a já dostala nápad napsat knihu podobným způsobem − moře vyplaví dýmky… Vystavět ji z různých druhů příběhů, protože všechno ve světě je určitým způsobem propojeno.

To, co se stalo v Porodní bábě v malém měřítku v roce 1944 v Laponsku, to se dělo za druhé světové války po celém světě. Ve Sběrateli dýmek jsem chtěla rozvinout myšlenku vyprávění příběhů, přidat více magického realismu a více fantazie. Samozřejmě, když píšete knihy, zamilujete se také určitým způsobem do svých postav, takže jsem se vlastně snažila udržet i je. Navíc jsem chtěla vyprávět ten druh příběhů, které se v každodenním životě nevyskytují, a upozornit na to, jak malé lidské bytosti mohou být pronásledovány velkým světem, jak je unáší proud historie. Zajímá mě i otázka lidské odpovědnosti za vlastní činy. Ptám se, nakolik můžete obviňovat historii a dobu z něčeho, co jste udělali.

HN: Na konci Sběratele dýmek je ovšem malá poznámka, že ne všechno v knize je založeno na historické realitě. V Porodní bábě taková poznámka schází − proč?

Psát určitým způsobem o velmi drsné době vyčerpává autorovy emoce i energii. Musela jsem se ponořit hodně hluboko do historie − rodinné, finské i té světové. Kvůli Porodní bábě jsem zhlédla osmihodinový dokument o koncentračních táborech, kvůli Sběrateli dýmek jsem navštívila Benin a Dahomé v Africe, samozřejmě jsem sbírala materiál i o Rasputinovi. V knize vystupuje také sovětská pilotka od Stalingradu Livia, i to je založeno na skutečném příběhu. Stejně jsem ale chtěla postoupit blíž k magickému realismu a k myšlence, že je možné nabídnout čtenáři jiný úhel, jak se podívat na realitu. V Laponsku existuje úsloví, že spisovatelé dokážou vidět tento život, ale také dokážou nahlédnout dál, na druhou stranu. Vtip je v tom, jestli zvládnou vrátit se zpátky. Ve Sběrateli dýmek jsem si víc vychutnala spisovatelskou hravost a nahlížení do druhé reality, proto ta poznámka.