Cigareta v nejsvobodnějším taxíku světa

Včera jsem v jedné čajovně čínského přístavního města Wej-chai potkala Australana jménem Jeremy. Pozdravil mě, jako kdybychom se znali léta. Tak to prostě funguje, když v nějakém menším čínském městě (čti: městě s méně než třemi miliony lidí) potkáte nějakého bělocha. Automaticky máte pocit, že byste se měli pozdravit a pustit se do řeči, protože vás spojuje prostý fakt, že nemáte šikmé oči. Nedává to moc smysl. Ale ono obecně tady moc věcí nedává smysl, takže to do lokálního koloritu zapadá docela dobře.

Prohodili jsme spolu pár obligátních vět, díky nimž jsem se dozvěděla, že Jeremy v Číně už šest let bydlí a učí tu angličtinu. Na otázku, proč právě Čína, mi odpověděl úplně stejně jako všichni čtyři ostatní běloši, které jsem v Číně za poslední týden potkala: "Je to tu zajímavé," řekl. "A hlavně je tu větší svoboda."