Vešla na pódium a sálem proběhla vlna radosti. Nedala se přehlédnout, publikum po dobu, po kterou zpívala, zůstalo v napětí, zatímco bluegrassoví bardi zpěvačce nadšeně přihrávali. S Robertem Křesťanem a kapelou Druhá tráva teď Kateřina García vystupuje v Česku nejčastěji. Když tedy zrovna nezpívá se svou sestrou a jejich kapelou, nebo není zavřená ve studiu a nechystá novou desku. Anebo když zrovna nekoncertuje v některém z dublinských klubů, nepřednáší na tamní univerzitě nebo nepobývá s dcerkami a manželem na konci světa. Tak říká jednomu krásnému poloostrovu na nejzápadnějším irském pobřeží − a tak se někdy cítí i v Dublinu. Aby tomu tak nebylo, má v záloze jednoduchý lék: čas od času zvedne kotvy a jede do Prahy.
Narodila jste se v Praze, vyrostla v Barceloně, dnes žijete a pracujete v Dublinu. Tam jste doma?
Tak jednoduché to není. Doma jsem na více místech a na každém tak trochu jinak. V Dublinu žiji, založili jsme tam rodinu a s manželem vychováváme dvě děti, prožíváme jednu z klíčových životních etap. Ale domov v klasickém smyslu to není.
Proč? Žijete tam už osm let.
Je to jiná země, a i když je mi blízká, je zároveň vzdálená. Irové jsou úplně jiní, mají jiný způsob uvažování. Anebo já mám ten pocit. Mám mezi nimi spoustu přátel i skvělé kolegy muzikanty, ale naše vztahy jako kdyby měly přesně vyznačenou hranici. A pak stopka. Dál už se nedostanu, mám pocit, že jim nemohu úplně porozumět. A není to − myslím − chyba ani Irů, ani moje.
◼ Zpěvu tradiční irské a ostrovní hudby se začala věnovat v polovině 90. let, v roce 1998 založila s irskými muzikanty žijícími v Praze kapelu Dún an Doras, s níž natočila čtyři desky.
◼ Od roku 2001 spolupracuje také se známým multiinstrumentalistou Lubošem Malinou, jejich alba s kapelou García Woven Ways (2007) a Before Dawn (2010) byla nominována na žánrové ceny Anděl. Kateřina zpívá, hraje na kytaru a irské whistle, skládá, píše texty, často vystupuje s Robertem Křesťanem a Druhou trávou.
◼ V roce 2006 založila se svou sestrou Barbarou García a Predragem Duronjićem projekt Kal y Kanto, zaměřený na interpretaci sefardských a balkánských písní. Od roku 2013 se tomuto repertoáru věnuje ve skupině Kon Sira, zároveň vystupuje v dublinských klubech v triu s Robertem Harveyem a Síle Denvirovou.
◼ Kateřina má doktorát z hispanistiky, přednáší na Department of Hispanic Studies, Trinity College Dublin.
◼ Je vdaná, se svým mužem Pádraigem Ó Liatháinem vychovává dcery Muireann a Eileanór.
Ve Španělsku lidem rozumíte víc?
To je úplně jiná situace. Strávila jsem tam celé dětství. Byly mi čtyři roky, když jsme přijeli do Barcelony, a odjížděla jsem v šestnácti. Ano, tam jsem byla spjatá s lidmi i městem. Ještě teď, když jedu za tatínkem, cítím dojetí, když vjíždím do čtvrti, kde jsme se sestrou chodily do školy. A vždycky mě omráčí to slunce. Tam se asi ještě stále cítím doma, ale zase jinak než v Praze.
Jak jinak?
V Praze jsem se narodila a mám tu kořeny.
Kořeny? To jste mě překvapila. Čekala jsem, že budete ten globální typ, kterému nečiní potíže pendlovat mezi několika zeměmi, už proto, že je muzikant a vyrůstal mimo Česko. A vy na mě s kořeny.
Hmm, globální typ… Záleží, co si pod tím každý představí. Možná to souvisí s tím, že mám malé děti a o takových věcech víc přemýšlím. Už je mi jasné, že kořeny jsou pro mě stále důležitější. A taky si myslím, že někdy je třeba odcestovat, aby si člověk uvědomil, kam patří.
Když jsme u kořenů… Kdy jste se dozvěděla, že jste pravnučkou Alfonse Muchy?
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
