Tváří velké výstavy ve Frankfurtu je vzácný obraz z pražské Národní galerie

Z přebohatého florentského rámu hledí na diváky krásná mladá dáma s alabastrovou pletí v temně růžovém renesančním oděvu a s vlasy pod perlovou síťkou. Je to Eleonora z Toleda, kterou zachytil dvorní malíř Medicejů Agnolo Bronzino v roce 1539, krátce po svatbě s vládcem Florencie Cosimem I. Medicejským. Bylo jí sedmnáct let. Na výstavě Maniera v Städelově muzeu ve Frankfurtu nad Mohanem nikdo nemine její tvář bez povšimnutí.

Obraz Eleonory zapůjčila do Německa Národní galerie v Praze. Jedno z nejkrásnějších a nejvzácnějších renesančních děl z pražských sbírek se díky tomu dostalo do skvělé společnosti.

Na výstavě, jež potrvá do 5. června, se totiž sešlo 120 vrcholných děl florentského manýrismu z nejvýznamnějších muzeí Evropy a Ameriky − z Galerie Uffici ve Florencii, z pařížského Louvru, madridského Prada, z Metropolitního muzea v New Yorku, Národní galerie ve Washingtonu a řady dalších ctihodných institucí.

Eleonora vyniká natolik, že se "náš" obraz stal tváří na propagačních materiálech celé výstavy. Mimochodem, do pražské Národní galerie se dostal z Konopiště, z majetku následníka trůnu Františka Ferdinanda, jenž ho získal ze sbírky vévodů d'Este v Modeně.

Španělka Eleonora z Toleda (1522−1562) vyrostla na neapolském dvoře jako dcera místokrále, který dohlížel na jih Itálie jménem císaře Karla V. Její manželství s Cosimem I. bylo prý velmi šťastné. Dokládá to i prsten s kamejí, který má na obraze.

Jsou na něm ruce − symbol manželské věrnosti a plodnosti. A také ptáček čejka, kterého jí sám Cosimo I. vybral jako osobní znamení.

Kráska z Prahy

Další 2
fotografie

I když ji Florenťané coby Španělku přijali chladně, manžel ji ctil. V jeho nepřítomnosti fungovala jako regentka Florencie, a proto je považována za první moderní dámu v dějinách.

Za třiadvacet let po Cosimově boku porodila jedenáct dětí. V pouhých čtyřiceti letech pak zemřela v Pise na malárii. Stejné epidemii podlehli i dva její synové.

Ve Frankfurtu je k vidění také Bronzinův portrét Eleonořina syna Garcíi v batolecím věku a podobizna jejího manžela Cosima I. od malíře Jacopa Pontorma.

Manýrismus byl významným stylem v období mezi vrcholnou renesancí a barokem. Podle kurátora frankfurtské výstavy Bastiana Eclercyho je to styl "elegantní, kultivovaný, rozmarný, extravagantní a někdy až bizarní". V Itálii kvetl hlavně ve Florencii a pokládá se za vrchol italského umění.

Frankfurtské výstavě dominují kromě Bronzinových a Pontormových obrazů také díla Andrey del Sarto, Rossa Fiorentina a Giorgia Vasariho.