Zavináč tečka konec

Mně by se momentálně bez e-mailu žilo dost komplikovaně. Musela bych přemýšlet, kde tenhle fejeton vytisknu a odkud ho zafaxuju do redakce, aby ho tam pak někdo složitě přepisoval. Nebýt pana Tomlinsona, nemohla bych ho poslat přímo z toho gay baru v Madridu, kde právě sedím a píšu ho. Neptejte se na detaily, ale v gay barech kolem poledne je prostě největší klid na psaní. A klid je ve Španělsku vzácná komodita. V gay barech nekřičí děti ("Mamá, mamá!") ani tu nešvitoří Španělky o tom, jaké nové boty si právě koupily ("Mira, mira!"), ani tu turisti z Wisconsinu nosovým hlasem neprobírají přelomové závěry o Evropě ("Wow, Bob, that is so old!"). Prostě když se překlenete přes to, že barista vypadá jako prostitut z parku u hlavního nádraží a že heslo na wi-fi je "BareBackBoy" (jestli nevíte, co to znamená, buďte jedině rádi), je to ideální místo. Tímto bych tedy chtěla panu Tomlinsonovi dodatečně poděkovat za jeho vynález, protože pro nás, digitální nomády, je e-mail naprosto stěžejní.

Zároveň si ale říkám, jestli měl tušení, jaký ďáblův nástroj to vlastně vynalezl. Asi jo, protože jednou v nějakém rozhovoru řekl, že sám e-mail moc nepoužíval a rozhodně na něm nebyl závislý. To dělal dobře. Na rozdíl od nás ostatních.