Nejdříve chtěla, abych jí předem poslal okruhy otázek. Asi měla strach, že z ní budu tahat nějaké detaily o jejím vztahu s Davidem Kollerem, o němž se loni v létě rozepsal tuzemský bulvár. Nakonec měla jen jednu podmínku. Že se sejdeme v baru, kde se může kouřit. A když jsme se sešli, ohlásila, že má kocovinu. Přitom to na ní nebylo vůbec znát. Mluvila bystře a energicky, místy mělo její vyprávění až živelnou sílu, často se nahlas pobaveně smála.

Vzpomněl jsem si na její obraz dívky v rudých šatech, která drží v náručí lišku. Zvíře je od pohledu mrtvé. Pak na jiný obraz, na němž stojí jiná dívka, které tečou po tvářích slzy a je po krk ve vodě, v jakémsi soukromém moři, které vyplakala, a pod hladinou jí okolo ramen a mezi lokty plují velryby. A potom na schoulenou, snící, nebo spíš truchlící ženskou postavu, nad níž se sklání obrovský empatický lední medvěd. Zřejmě jí chce dát radu do života.

Vlastně jsem zapomněl zmínit ještě jeden obrázek, je to malba na dřevě, kde je taková smutná pihovatá dívka, která má plnou náruč trochu divných panenek na hraní, některé vypadají jako živé, některé jako mrtvoly a všechny tak trochu jako z hororu…

V těch obrazech se snažím odlehčenou formou zobrazit úzkosti a deprese, obvykle svoje. Například ty panenky, které drží dívka v náručí, to je těch několik já, která má člověk schovaná uvnitř. A nějak je drží pohromadě. Svoje démony. Hodně popisuji partnerské vztahy, zajímá mě hranice mezi tím, kdy je to hezké a kdy už moc ne. I proto často zobrazuji sexualitu. Protože je skvělá, ale zároveň může být hodně temná.

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se