Příběh zavináče: Kde se vzal symbol, bez něhož by nebyla možná on-line komunikace

S příchodem internetu se nám všem do povědomí zařadil onen zvláštní znak @, česky řečeno zavináč, který se stal nedílnou součástí e-mailové komunikace a postupem času i prostředníkem k označování přátel a oblíbených stránek na sociálních sítích.

Mohlo by se zdát, že se zavináč zrodil společně s příchodem počítačových technologií, jeho historie však sahá mnohem dál – do doby, kdy počítače ještě nebyly ani součástí našich nejdivočejších představ. 

Souvislost s počítačovou korespondencí zavináči vnukl až vynálezce e-mailu Raymond Tomlinson, který jej umístil mezi uživatelské jméno a doručovací "adresu". Krátký anglický název "at" se však v ostatních zemích téměř neujal, a tak dnes máme české zavináče, francouzské šnečky, nizozemské opičí ocásky nebo švédské skořicové závitky.

"Předpokládám, že jde o původem slangový výraz, kde se typicky uplatňuje jazyková kreativita. Myslím, že to ani tak nemusí být spojeno s rybí pochoutkou, jako spíš s tím, že to vypadá obecně jako ‚něco zavinutého’, a k pojmenování bylo využito už existující slovo zavináč," říká Jiří Rejzek, autor Českého etymologického slovníku.

Podle zpravodajského serveru BBC je zřejmě nejstarším dohledaným dokumentem, kde se znak @ vyskytuje, bulharský překlad řecké kroniky z roku 1345, který opatruje Vatikánská apoštolská knihovna. Původní význam znaku je pravděpodobně náboženský, protože ve zmíněném spise nahrazuje písmeno A ve slově Amen – důvod však nadále zůstává záhadou.

Na další výskyt zavináče upozornil španělský novinář Jorge Romance, který jej objevil ve starých celních dokumentech z 15. století, kde znak @ udával hmotnost pšenice. Obchodní dopis z roku 1536, který dokumentuje prodej amfor s vínem, zase používá @ jako zkratku pro zmíněné nádoby. Podle italského historika Giorgia Stabila tak znak v minulosti sloužil jako zkratka měrných jednotek.