Svět Bořka Šípka začínal klikou u dveří a končil celým domem

Rád jsem se s ním bavil. Když byl v kondici a měl čas, bylo to jako čerpat ze studny poznání.

Krásně kreslil. Jeho rozměrné barevné skici byly svébytnými uměleckými díly, která sběratelé vystavovali jako obrazy. Kdysi jsem se ho v této souvislosti zeptal, jestli by nechtěl být malířem, protože by byl − na rozdíl od práce architekta nebo designéra, jejíž výsledek ovlivňuje řada faktorů − nepoměrně svobodnější.

Jeho vysvětlení bylo odzbrojující a nečekané: "Nebavilo by mě být malířem, který si může malovat, co chce a jak se mu zachce. Mě by ani nic nenapadlo. Nejsem člověk, který nosí v hlavě plno nápadů a na počkání z nich něco udělá. Jsem člověk, který se potřebuje potkávat s problémy a rozvažovat je, být pro nebo proti. Z racionálního boje myšlenek dostávám pak řešení."