Moje čtení: Pavel Kosatík

Jaké knihy teď máte na nočním stolku?

Dvoudílné Deníky Sándora Máraie. Byl to velký středoevropský romanopisec, Maďar narozený v Košicích, spolupřeložila to vynikající Dana Gálová, která před pár dny zemřela. Academia to vydala v roce 2008, dostal jsem se k tomu až teď.

Jaký je vůbec váš nejoblíbenější spisovatel?

Je to každý, kdo mě donutil udělat si v jeho knize čáry a podtrhávky, které znamenají takové to čtenářské "panebože, jo". A takových jsou stovky, spotřeboval jsem na ty spisáky spoustu tužek. A jestli si v souvislosti s knížkami něco přeji, tak to, abych měl jednou čas všechny ty vlnovky a vykřičníky projít a zjistit, jestli dohromady něco znamenají, popřípadě co.

Jaké knížky jste měl rád v dětství a četl jste je pak sám dětem?

Základ byl Foglar, nevím, jestli to ještě dneska jde vysvětlit, byl v tom sen o komunitě a vlastním místě v ní, doufám, že dnešní kluci mají ke čtení něco podobného. Moji synové ty Hochy od Bobří řeky se mnou kdysi znova sjížděli, zdálo se mi, že nejenom ze zdvořilosti. S nejmenší, dvouletou dcerou teď začínáme znova od píky, tj. od Popelky.

Sám píšete knihy o zajímavých osobnostech… Baví vás také číst biografie z pera jiných autorů?

Určitě. Namátkou mě napadají třeba knihy Henryho Kissingera, které obsahují desítky živých biografických portrétů, ať už jde, přísně žánrově řečeno, o paměti, nebo o knihy historických esejů. Člověk s ním nemusí souhlasit, ale nutí ho to k zaujetí stanoviska, to je základ.

Kterou knihu byte si chtěl ještě přečíst, ale stále není dost času?

Neřeknu nic nového, odkládám Prousta a Joyceova Odys­sea :-)

Kterou spisovatelku byste rád pozval na skleničku? 

Boženu Němcovou. Snažil bych se jí rozmluvit všechny ty Lambly a Helcelety a způsobit, aby milovala mě.

A se kterým autorem byste se nebál strávit desetihodinový let? O čem byste si povídali?

Na rovinu − s žádným. Všichni spisovatelé včetně mě jsou zaujatí pro svůj způsob a nejpozději po deseti minutách začínají mluvit o svém psaní, což bývá katastrofa, ve srovnání s tím byl Robinson myslím dost šťastný člověk.

Co čte Pavel Kosatík

Foto: archiv