Na vánoční stůl patří ryba, pamatoval si Venca ještě z dob, kdy míval stůl. Kdy mu záleželo na tom, aby měl stůl, na který by vždycky na Štědrý den žena přinesla rybu. Kapra. Pokaždé to byl kapr, velký líný tlouštík, kterého žena přinesla v igelitce a pak ho dali do vany. Samozřejmě ještě v dobách, kdy vanu měl, kdy mu záleželo na tom, aby měl vanu. V té se celá rodina koupala, teda pokud v ní zrovna nebyl kapr. Venca se pamatoval, že vždycky o Vánocích se museli vzdát čistoty, protože mýdlo nebo sprchový gel by mohly kapra zabít. Kapr ve vaně byl vždycky šíleně zranitelný a křehký, teda až do doby, než ho žena vylovila a Venca dostal za úkol ho "praštit". Praštit kapra, to bylo dílo, kapr byl kluzký, uhýbal, mrskal sebou na prkýnku, určeném k jeho praštění, a upíral na Vencu vybledlé rybí oko, ve kterém se nezračilo vůbec nic, dokonce ani prosba o smilování, ale o to to bylo děsnější.

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Všechny články v audioverzi + playlist
Předplatit za 40 Kč
Máte již předplatné?
Přihlásit se