Petr Nikl: Prince a chuďase znám zpaměti

Jaké knihy teď máte na nočním stolku?

Momentálně čtu knihu písničkáře a překladatele Oldřicha Janoty Kytaru s palmou. Je to výbor písňových textů, jeho zhudebněné básně na mě prostřednictvím nahrávek intenzivně působí už 35 let. Takto bez hudby v nich objevuji další asociace. Knihu letos vydalo nakladatelství Torst.

Máte nějakého oblíbeného spisovatele?

Nerad sděluji ta svoje nej… V každém oboru je to širší spektrum autorů, kteří mě oslovují, a já se zdráhám stanovovat pořadí u prací, které nelze porovnávat. Naposledy jsem si třeba znovu pročítal knihu povídek Jakuba Demla Nebe se jiskří mlékem.

Jaké knížky jste měl rád v dětství? A četl jste je pak i svým dětem?

Pohádky Jana Drdy, knihy Jaroslava Foglara, později jsem obdivoval autorské knihy Aloise Mikulky. Dětem před spaním jsem třeba drmolil z hlavy knihu Marka Twaina Princ a chuďas.

Petr Nikl: Prince a chuďase znám zpaměti

Čtete rád knížky o hudbě či výtvarném umění, případně vzpomínky, jež se vážou k oblastem,v nichž se jako tvůrce sám pohybujete?

Zajímají mě autorské výpovědi, naposledy jsem si četl úvahy o vlastní práci Jána Mančušky v knize První inventura. Také mě zaujala kniha Jiřího Pospíšila o českém hudebním undergroundu Příliš pozdě zemřít mladý.

Máte nějaký čtenářský dluh − tedy knihu, na niž se stále nedostává času?

Chtěl bych si třeba konečně dočíst knihu od Ankera Larsena Kámen mudrců.

Sám knihy vytváříte jako autor i jako ilustrátor. Máte v tomto směru nějaké přání, které byste si chtěl co nejdříve splnit?

Mám jich hodně, ale nebudu o nich mluvit, abych je nezakřikl.

S kterou spisovatelkou byste šel rád na skleničku?

S Hanou Andronikovou, která napsala úžasné knihy Nebe nemá dno nebo Zvuk slunečních hodin. Bohužel už to není možné.

A s kterým spisovatelem byste rád podnikl výpravu na pustý ostrov?

To si nechám pro sebe.