Jaké knihy teď máte na nočním stolku?
Z velkého sloupce knih vybírám dvě: Harmonii caelestis Pétera Esterházyho v překladu Roberta Svobody a Horu duše Gao Xingjiana v překladu Denise Molčanova. (U tak velkých děl je třeba uvádět překladatele, protože podávají velké výkony.) Obě knihy jsou o putování − první po historii maďarského šlechtického rodu, druhá po čínském venkově − ale obě jsou především o putování životem. S oběma chce člověk pobývat delší dobu − proto bych je nemohl číst kontinuálně − obě jsou tomu svou strukturou otevřené, čtenář do nich může vstupovat přerušovaně, pobývat v nich a putovat jimi.
Máte svého oblíbeného, spřízněného spisovatele?
V různých životních obdobích nás uchvacují různí autoři, a u některých jen některá díla, která nás navíc při opakovaném čtení oslovují v různém čase různě. Je to námět na knihu − o knihách. Jeden román však pojmenovávám jako knihu svého života: Doktora Živaga Borise Pasternaka. Četl jsem jej poprvé v době studia, četl jsem posedle a bez přerušení. Celý život se k němu vracím a jeho autor se stal objektem mého celoživotního zájmu − za dosti dramatických okolností jsem kdysi navštívil dokonce jeho dáču a hrob v Peredělkinu. Přesto bych jej neoznačil jako svého nejoblíbenějšího spisovatele. Kategorie "nej" v umění neuznávám.
Jaké knížky jste měl rád v dětství?
Jako první jsem nečetl pohádky, ale prvorepublikové vydání Tarzana z rodu Opů Edgara Rice Burroughse, tedy osm dílů za sebou. A od té doby jsem byl ochoten číst jen knihy o více dílech. Takže druhý byl Hrabě Monte Christo v šestidílném krásně vázaném vydání. A následovali Tři mušketýři − pak: po dvaceti letech a ještě po deseti letech. Uchvacovala mne ta dobrodružství celých životů.
Která knížka vás naposledy šokovala?
Velký sešit švýcarské spisovatelky maďarského původu Agoty Kristofové v překladu Jana a Sergeje Machoninových. Je to próza spíše útlá a lapidárně se vyjadřující. Překvapuje a šokuje svou krutostí, jejímiž nositeli jsou navíc dětští hrdinové. V pozadí její zprávy však cítíte nesentimentální smutek a někde tušíte i záblesky naděje.
Čtete − kromě odborných textů − knihy vztahující se k divadlu? Třeba romány?
Romány z divadelního prostředí nevyhledávám, ale jeden je pro mne fascinující − Mefisto Klause Manna. Není to však jen proto, že se odehrává v divadelním prostředí.
S kterou spisovatelkou byste šel rád na večeři?
S Boženou Němcovou, abych si s ní mohl vykládat o Babičce, ale nejen o ní, o všem možném, i o pohádkách. A zároveň bych sám na sobě zakoušel a zkoumal tajemství její fyzické i duševní krásy, která uchvátila tolik jejích současníků a já bych jí byl nesporně také okouzlen.
A s kterým autorem byste se nebál strávit rok na pustém ostrově?
S Williamem Shakespearem. Povídal bych si s ním o divadle a o životě. O obojím toho věděl strašně moc. A možná bychom si i něco společně zahráli.
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist
