Za oslavu patnáctitisícová pokuta: V Tádžikistánu na slavení narozenin zapomeňte, je totiž proti zákonu

Když mladý počítačový odborník Amirbek Isajev pozval své přátele do kavárny v hlavním městě Tádžikistánu Dušanbe na oslavu svých 25. narozenin, kterou sám zaplatil, vůbec nečekal, že ho za to úřady potrestají. Oslavy jsou totiž od nynějška vyhrazeny jen elitě. Ta Isajevova byla přitom docela skromná - na dortu nebyla žádná svíčka a ani žádný nápis nenaznačoval, že se tu slaví narozeniny.

"Pohoštění pro třináct lidí stálo celkem něco přes 80 dolarů (asi 1950 korun), ale konečný účet byl mnohem mastnější," vypráví s trpkostí Amirbek.

Snímky ze skromné oslavy se objevily na Facebooku a o dva měsíce později soud potrestal mladého muže pokutou ve výši zhruba 600 dolarů (asi 14 600 korun).

Tádžikistán v roce 2007 přijal zákon, který zakazuje veřejně slavit narozeniny. Záměrem bylo skoncovat s pořádáním přehnaných oslav za přemrštěné výdaje, jaké se v této chudé středoasijské zemi dříve běžně provozovaly.

"Je to obrovská nespravedlnost," stěžuje si počítačový expert, který mezitím přišel o práci, a tak si nemůže dovolit pokutu zaplatit. Hodlá se proti rozsudku odvolat.

Amirbekův příběh by na Západě mohl vyvolat pobavení, ale pro mnoho lidí v Tádžikistánu je symbolem "dvojího metru", jaký uplatňuje režim, sám vyhlášený nezřízeným utrácením za grandiózní oslavy. Před dvěma lety se na serveru YouTube objevilo video, které ukazuje prezidenta Imomaliho Rachmona, jenž je u moci už více než 20 let, jak zpívá a tančí na bohaté veselce svého nejstaršího syna.

Zákon z roku 2007, omezující počet hostů na svatbách a pohřbech, byl přijat v situaci, kdy celé rodiny upadaly do velkých dluhů kvůli pořádání těchto slavností, jejichž lesk měl odrážet i sociální postavení.

Politický komentátor Zafar Abdulajev soudí, že přijetí tohoto zákona lze sice vysvětlit mnoha "objektivními důvody", jeho existence ale dopadá především na chudé rodiny, a to nepřiměřeně. "Pokuty představují pro tyto rodiny obrovské částky: tří- až šestiměsíční plat. Ale pro boháče, z nichž mnozí jsou spjati s vládnoucí elitou, neznamenají pokuty nic," řekl.

Nerovnost a protekce jsou v Tádžikistánu znepokojivě běžné od rozpadu Sovětského svazu a Rachmonova nástupu k moci v roce 1992.

"V posledních letech se lidé blízcí vládnoucí elitě zapletli do obchodu s drogami, do přestřelek s policií a do útěků od nehod s oběťmi na životech. Všichni vyvázli s mírnými tresty, zatímco obyčejní lidé by čelili velice tvrdému postihu," říká expert Edward Lemon z univerzity v britském Exeteru.

Jako ironie vypadá, že prezident Rachmon v březnu jmenoval svého nejstaršího syna Rustama do čela protikorupční agentury. Mladší syn Somoni se loni dostal do novinových titulků, protože prý nějaké dítě jeho jménem vydíralo podnikatele a žádalo 50 tisíc dolarů za příslib pozemků. Ačkoli podvodník byl zatčen, příhoda podle mnoha lidí svědčí o nedůvěře obyvatelstva v právní stát.

Minulý měsíc nicméně tádžické úřady podnikly opatření v boji proti beztrestnosti elit. Zveřejnily seznam pěveckých hvězd i s tím, kolik pokut za dopravní prohřešky nezaplatily. Ve stejné době ale policie zatýkala "zombíky" a "čarodějnice" z maškarních plesů či nutila praktikující muslimy k oholení vousu.

Pověsti o násilném holení - policie popřela, že by za ně byla zodpovědná - vyvolaly vlnu podvodů, během kterých falešní policisté prodávaly povolenky nosit vousy. "V Tádžikistánu je svoboda projevu vážně omezená a mučení je rozšířené v policii a dokonce i u politiků vládnoucích více než dvacet let," připomněl Edward Lemon.