Kousek od Buštěhradu, na okraji areálu bývalé Poldovky, stojí hypermoderní vědecké centrum. Experti z ČVUT tam zkoušejí nové stavební technologie.
Je mezi nimi i skupinka žen, které jaksi boří mýty. Učaroval jim totiž beton - hmota, s níž obvykle pracují muži.
Vymýšlejí, jak ho udělat pevnější a lépe recyklovatelný. Kolegové jim říkají betonářky.
Míchačka je obvykle celá upatlaná a ozdobená zaschlými hrudkami malty − podobně jako má plejtvák hlavu porostlou korýši. Tahle je ale jiná − čistá, skoro voňavá, barevná, s krycím sítem. A hlavně, nepobíhají kolem ní zpocení dělníci, ale dvě mladé, krásné slečny. I když jedna podobnost se souputníky ze staveb by se u nich našla, také na sobě mají montérky. "Betonu jsem musela přijít na chuť, nejdřív mě lákaly ocelové konstrukce, neměla jsem ho ráda," směje se třicetiletá Tereza Pavlů. Spolu s o čtyři roky mladší Magdalénou Šefflovou vedou laboratoř, kde vymýšlejí, jak nejlépe recyklovat starý, už jednou použitý beton.
Zbývá vám ještě 90 % článku
Vyberte si přístup na míru
Předplatné Hospodářských novin
HN mini
45 Kč první dva měsíce
Od 3. měsíce 229 Kč
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace
HN měsíční
90 Kč první dva měsíce
Od 3. měsíce 329 Kč
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace
HN roční
3290 Kč za rok
2 měsíce zdarma
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace
Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je zamčený.
Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte
předplatné.
Vyberte způsob sdílení