MTBO: Sport, který se z Česka šíří se po celém světě

„Dosud držíme prim v počtu lidí, kteří se MTBO neboli orientačním závodům na horských kolech věnují,“ říká vicemistr světa v tomto mladém sportu Radek Laciga. „Stále patříme i k těm nejúspěšnějším zemím. Ještě se nestalo, abychom z mistrovství světa nepřivezli žádnou medaili.“

Je to výsledek skloubení tradice s masovou oblibou jízdy na kole. Zatímco závodů o český pohár se účastní běžně kolem tří set sportovců a celkový počet aktivních závodníků je u nás zhruba sedm set, v ostatních evropských zemích se počty nadšenců počítají v desítkách.

Konkurence však rychle narůstá. „Přípravě na MTBO se věnují především v severských zemích, ve Švédsku je na cykloorienťák zaměřena dokonce celá třída na střední škole v Moře. I když jsme v tomto sportu průkopníci, o takovém stylu přípravy si zatím můžeme nechat jen zdát,“ říká Laciga.

Fyzička i mapa

Čím je právě orientační jízda tolik přitažlivá? Podle Lacigy je to především vzrůstající obliba jízdy na kole spojená s další „zábavou“. „Závodník obdrží na startu mapu s tratí a ke kontrolám se dostane jen díky vlastní orientační šikovnosti. Je to rychlejší než při klasickém orientačním běhu,“ vysvětluje závodník. Propadnout orientační jízdě lze vcelku snadno.

Radek Laciga. Foto: Archiv

„Lidé si jen tak pro radost nebo ze zvědavosti vyzkoušejí nějaký náš závod, třeba Bike Adventure, který probíhá na klasických turistických mapách. Tam se skutečně může přihlásit kdokoliv. Najednou zjistí, že to je zábavnější než jet na kole jen po předem vytyčené trase. Díky orientační jízdě objeví spoustu krásných míst, a ještě se trochu i zabaví. Pak už je jen krůček k tomu vyzkoušet si klasický MTBO na orienťáckých mapách. Hodně lidí to chytne natolik, že se z nich stanou bikeři orienťáci. Je to zajímavý sport skutečně pro každého,“ přibližuje Radek Laciga.

Při závodech typu Bike Adventure je sice v mapě zakresleno mnoho kontrolních stanovišť, ale lidé si mohou zvolit trasu libovolně – podle toho, na kolik kilometrů se cítí, která místa je zajímají nebo zda vynechají nějaký kopec.
To samozřejmě v klasické bikové orientační jízdě nejde, tam je nutné projet všechny kontroly po předem stanovené trase. V rovnováze tak musí být fyzická i psychická příprava.

„Kdo není na perfektní fyzické úrovni, nemá šanci uspět jen díky skvělým mapovým dovednostem. A naopak, kdo to nedokáže odmapovat, sebelepší fyzička mu nepomůže. Světová špička, k níž v současné době patří asi třicet závodníků, je velice vyrovnaná,“ tvrdí Laciga. Překvapit tak na blížícím se mistrovství světa v Liberci, které proběhne v polovině srpna, může každý.

Skloubení orientace s fyzickým výkonem je základ, který se musí pilovat roky. Ideální je samozřejmě začít v mládí. Vyzkoušet si však orientační jízdu pro radost lze kdykoli.

MTBO

Mountain bike orienteering neboli orientační závody na horských kolech je mladé sportovní odvětví, které vzniklo jako jedna z forem orientačního „běhu“. I dělení tratí je zde stejné jako u orientačního běhu. Nejkratší je sprint, pak střední a nejdelší je klasická trať neboli long.

V Česku se nejprve pořádaly lokální závody, obrovský rozmach této disciplíny nakonec v roce 1993 vyústil v první neoficiální mistrovství republiky (sprint i klasickou trať vyhrál Jaroslav Rygl), soutěže v české lize se datují od roku 1994. O tři roky později se začaly pořádat světové poháry, mistrovství světa se koná od roku 2002.