Mladé Belgičance povolili eutanazii. Chce zemřít kvůli nesnesitelným depresím

Lauře je čtyřiadvacet let a její fyzický stav je dobrý, přesto si už připravuje svůj vlastní pohřeb. Trpí totiž těžkými depresemi a v Belgii, kde žije, získala právo podstoupit eutanazii. "Život není pro mě," říká. S největší pravděpodobností zemře během léta. V zemi, kde je takzvaná "sladká smrt" legální a už není tabu, se o případu živě diskutuje.

Laura se několikrát pokusila o sebevraždu. Žije ve vlámské části země a redaktorka listu De Morgen, která s ní dělala rozhovor, ji popisuje jako klidnou, vyváženou a sebejistou. Laura má mnoho přátel, ráda fotografuje a miluje divadlo. Její rodina ji chápe a v její těžké volbě ji podporuje. Od dětství prý prožívala "nesnesitelné psychické utrpení". Nesnesitelnou tíži života, která ji bez přestávky drtí.

"Teď vypadám klidná, ale později mě to zase srazí k zemi. Svírá mě to. Je to ve mně uvnitř a nikdy to nekončí," řekla redaktorce listu De Morgen. "Jsem nemocná odjakživa, a proto chci zemřít," dodala.

Dívka je v péči psychiatrického týmu a žije v ústavu. Na několik dní v týdnu se stěhuje do malého bytu, kde ji lékaři sledují na dálku. Má to být krok k samostatnosti, ale Laura o to nestojí. Nedokáže najít motivaci, která by jí umožnila jít dál. 

"Vždy jsem si přála jen jedno: zemřít. Chtěla jsem to už na základní škole," svěřila se. Pokusila se několikrát o sebevraždu a mnohokrát se dopustila sebepoškozování. Jeden čas prožívala velkou lásku, ale dnes je znovu sama. "Rodiče a přátelé to pochopili. Znají můj příběh a vědí, co je pro mě nejlepší řešení," zdůraznila.

Nyní se Lauře podařilo získat souhlas s eutanazií od tří lékařů, jak to vyžaduje belgický zákon. Zemře během léta, ale zatím není známo přesné datum. Belgický zákon z 28. května 2002 dovoluje pacientům žádat o eutanazii v případě, že jejich "fyzické a (nebo) psychické utrpení je trvalé, nesnesitelné a nelze je odstranit".

Podle profesora Wima Distelmanse, který je předsedou belgické komise pro dohled nad eutanazií, získala povolení ke "sladké smrti" z důvodu psychického utrpení asi padesátka osob. Jde o tři procenta z celkového počtu lidí, kteří žádají v Belgii o asistovanou sebevraždu. Je jich celkem asi 1500 a jsou to dvě procenta úmrtí v zemi.

Lauřin příběh oživil v Belgii diskuse o eutanazii i z důvodu nízkého věku žadatelky, podotýká italský list La Repubblica. V Belgii se totiž zvyšuje počet mladých lidí, kteří žádají o ukončení života, protože trpí depresemi. 

Před nedávnem vyvolala rozmanité polemiky studie zveřejněná na stránkách Journal of Medical Ethics. Její autor Raphael Cohen-Almagor obvinil belgické lékaře, že se rozhodli pro eutanazii, aniž pacientka přímo a jasně vyjádřila svou vůli. Kontroly, které vyžaduje belgický zákon, podle něj nejsou odpovídající a dostatečné.

Už loni profesor Jean-Louis Vincent z belgické Společnosti pro intenzivní terapii hovořil o početných případech "nevyžádané asistované sebevraždy". "Jde o případy, kdy nebyla zaznamenána vůle pacienta," vysvětlil. "Nejde o to odstranit každý druh bolesti, ale zvolit smrt v případech, kdy se život stal nesnesitelným. Tím se ale žádná komise nezabývala," dodal.

Před rokem byla v Belgii povolena také eutanazie u dětí s nevyléčitelnými nemocemi. To vyvolalo silné reakce. V posledních letech počet osob žádajících o ukončení života vzrostl: v roce 2012 jich bylo 1432, zatímco v roce 2013 už tento počet vystoupil na 1807. Polovinu z nich tvořily osoby starší 70 let. V roce 2011 se pro asistovanou sebevraždu rozhodlo 1133 lidí, většina z nich měla zhoubný nádor a byla v závěrečném stadiu choroby. Čtvrtina z nich byla starší 80 let.