Tehdy jsem se seznámil s mužem, bez kterého by se to neuskutečnilo. A pokud ano, tak jindy, jinde a jinak, kdo ví. V té době sedmatřicetiletý Carlo Capalbo jako by byl oživlým stereotypem Itala. Hlučný, usměvavý, neustále plný emocí. Chvíli se směje, pak mu málem vyhrknou slzy. Nekonečně přátelský, zábavný a společenský. A zároveň muž, který pro Prahu a Česko udělal víc než většina rodilých Pražanů a Čechů. S trochou nadsázky (ale jen malé, opravdu) asi jeden z největších českých vlastenců, které znám.

Zbývá vám ještě 95 % článku
Číst dál za 40 Kč na první dva měsíce
Nebo zkuste předplatné bez reklam a s mobilní aplikací za 80 Kč.
Máte již předplatné? Přihlaste se