To červnové ráno roku 1995 postávala v ulici Na Příkopě necelá tisícovka lidí v trenýrkách a s čísly.
Pak vystřelil Emil Zátopek ze startovací pistole a já jsem ještě netušil, že mě čekají čtyři hodiny utrpení.
A že začíná tradice, která změní život mně i téhle zemi.
Tehdy jsem se seznámil s mužem, bez kterého by se to neuskutečnilo. A pokud ano, tak jindy, jinde a jinak, kdo ví. V té době sedmatřicetiletý Carlo Capalbo jako by byl oživlým stereotypem Itala. Hlučný, usměvavý, neustále plný emocí. Chvíli se směje, pak mu málem vyhrknou slzy. Nekonečně přátelský, zábavný a společenský. A zároveň muž, který pro Prahu a Česko udělal víc než většina rodilých Pražanů a Čechů. S trochou nadsázky (ale jen malé, opravdu) asi jeden z největších českých vlastenců, které znám.
Zbývá vám ještě 95 % článku
Vyberte si přístup na míru
Předplatné Hospodářských novin
HN mini
45 Kč první dva měsíce
Od 3. měsíce 229 Kč
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace
HN měsíční
90 Kč první dva měsíce
Od 3. měsíce 329 Kč
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace
HN roční
3290 Kč za rok
2 měsíce zdarma
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace
Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je zamčený.
Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte
předplatné.
Vyberte způsob sdílení