Tehdy jsem se seznámil s mužem, bez kterého by se to neuskutečnilo. A pokud ano, tak jindy, jinde a jinak, kdo ví. V té době sedmatřicetiletý Carlo Capalbo jako by byl oživlým stereotypem Itala. Hlučný, usměvavý, neustále plný emocí. Chvíli se směje, pak mu málem vyhrknou slzy. Nekonečně přátelský, zábavný a společenský. A zároveň muž, který pro Prahu a Česko udělal víc než většina rodilých Pražanů a Čechů. S trochou nadsázky (ale jen malé, opravdu) asi jeden z největších českých vlastenců, které znám.
Zbývá vám ještě 95 % článku
Předplatné bez reklam první 2 měsíce za 80 Kč
- Veškerý obsah HN.cz
- Mobilní aplikace
- Bez reklam
- Odemykejte obsah pro přátele
- Články v audioverzi + playlist
- Možnost kdykoliv zrušit
Máte již předplatné?
Přihlásit se
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
