Kdyby se mi to už jednou konečně povedlo cele. Být krajinou, vstoupit do stromu. Kořeny rozkročené, ztuhlé v hlíně a kameni, hledající vláhu vlásečnicemi ve tmě. Nehybný trup s vesmírem větví roztažených svobodně, volně a přitom v řádu. Žít v listí, mít tolik zelených očí, vidoucích, vydaných větru, nebi, jen s matným tušením krátkosti vymezeného času.

Ano, je to pravda. Šaty Beskyd (louky a lesíky rozseté na kopcích) jsou nakreslené v jakémsi drobném člověčím měřítku chodce jdoucího po cestě, která končí v chalupě, doma. Tam má krajina schovanou svou duši, ve skříni za sklem. Je na malinkém podstavci v zaskleném obrázku.

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Všechny články v audioverzi + playlist
Předplatit za 40 Kč
Máte již předplatné?
Přihlásit se