Ještě před deseti lety rodiče a učitelé nejčastěji varovali děti před cizími lidmi, kteří je budou na ulici lákat na zmrzlinu nebo procházku se psem. To, co platilo tehdy, platí i dnes. Jen ti cizí lidé už nestojí tak často na ulici, ale jsou schovaní za počítačovou sítí.
A pro děti už nejsou "cizí". Probírají s nimi jejich trable, povídají si, radí, co na sebe. Občas napíšou o fotku, aby věděli, jak jim to sluší, a sami pošlou vlastní. Nebo taky nastrčenou stejně jako cizí identitu.
"Podle čísel z loňského průzkumu E-Bezpečí je v Evropě obecně nejrozšířenější kyberšikana. Osobně se ale nejvíce obávám takzvaného kybergroomingu, tedy lákání dětí na schůzku. I když dítě o možném nebezpečí ví, nemusí si ho uvědomovat, protože agresor jím obratně manipuluje," vysvětluje Lenka Eckertová z Národního centra bezpečnějšího internetu.
Jenže dostat se potomkům k jejich facebookovému účtu, mít pod kontrolou všechny chaty a on-line hry je nad rodičovské síly. Zvlášť v době, kdy jsou přes smartphony on-line permanentně.
Dospělí podle Eckertové obvykle zvažují více než děti (zvláště teenageři), co o sobě zveřejní. "Ačkoli... Z nedávného průzkumu Microsoftu vyplynulo, že 56 % oslovených dospělých nepřemýšlí o následcích svých on-line aktivit," připouští specialistka.
Také české děti berou "sbírání" přátel na Facebooku často jako sport. "Poslední trendy ze světa však ukazují, že i mladí lidé ustupují od bezhlavého sbírání přátel. Více filtrují," naznačuje možné změny.
Co rodičům tedy zbývá, pokud chtějí své dítě před nástrahami internetu ochránit? Jak je – a možná i sebe – naučit bezpečnému surfování a jak zjistit, jestli už není pozdě? Je možné zjistit, kde všude kolují naše data, a je možné je vymazat? Má mít dítě v telefonu lokalizátor?
Na tyto a další otázky odpovídala specialistka na on-line rizika Lenka Eckertová z Národního centra bezpečnějšího internetu.