Nová generace Číňanů je fascinována Tibetem

Lze být ještě v Tibetu osamělým poutníkem a prochodit sám stovky kilometrů, nebo je individuální turistika nemyslitelná kvůli zákazům a kontrolám ze strany čínských úřadů?

Odpověď je poměrně komplikovaná, neboť situace se mění každý rok. Podstatné také je, zda Tibetem myslíte pouze Tibetskou autonomní oblast, jak je vnímán Tibet z čínské strany, nebo etnické území Tibetu. Většina Tibeťanů žije roztroušena v čínských provinciích, zejména Kan-su, S'-čchuan a Jün-nan. Poměrně početné komunity žijí na jižní hranici v indickém státě Arunáčalpradéš, etnicky blízcí Tibeťanům jsou obyvatelé Bhútánu, Ladaku, Zanskaru. Tibeťané žijí i v Nepálu v regionech Dolpa a Mustang.

Přímo v Tibetské autonomní oblasti je nutné získat pro návštěvu mnohých míst speciální povolení a to dostanete jen skrze státní čínskou cestovku, u které si zároveň musíte objednat řidiče a průvodce a vše zaplatit. Ne vždy v minulosti to bylo stejně obtížné, bývaly doby, kdy úřady přimhouřily oko a bylo možné jezdit po Tibetu stopem a pohybovat se volně. V současnosti jsou nejen místní obyvatelé nesmírně hlídaní a policie by cizincům volný pohyb těžko tolerovala.

Lepší je situace ve třech zmíněných čínských provinciích, kde jsem dlouhodobě pobýval. Tam se setkáte s daleko menšími překážkami v kontaktu s Tibeťany a snadnější dostupností venkovských oblastí. Na rozdíl od Tibetské autonomní oblasti se zde situace zlepšovala, úřady dávaly peníze dokonce i na opravy klášterů. Potkával jsem poutníky z centrálního Tibetu, kteří byli překvapeni, jaká je tam volnost a kolik vzkvétajících klášterů. To se ovšem změnilo vlnou sebeupalování mnichů a nepokoji v regionu Ngawa, kde zasahovala armáda. Celá oblast je nyní uzavřena a cizinec se tam nedostane.