Šéf Leo Express Leoš Novotný: Železnici někdo zapomněl zprivatizovat

S Leošem Novotným se scházíme v jedné hospodě na Žižkově, kde se točí pivo Lobkowicz. „Znám majitele pivovaru, je to kamarád a je to skvělá značka,“ říká mladý podnikatel.

Je to naše druhé setkání za jeden den. Dopoledne jsme se viděli v kanceláři společnosti LEO Express, třetího českého vlakového dopravce, kterého Novotný chystá letos v prosinci spustit.

Média ho příští měsíce jistě budou ukazovat jako vzor podnikatele mladé generace. On je ale v lecčem unikátní. Syn bývalého spolumajitele společnosti Hamé Leoše Novotného je až neskutečný puntíčkář, který hledá konkurenční výhodu například v nadbytečných milimetrech rozměrů vlakových sedaček.

O železnici sice pragmaticky mluví jen jako o jedné z investic, na druhou stranu je pro své vlaky totálně nadšený. Nerad si stěžuje na české podnikatelské prostředí a korupci. Naopak, jsou to příležitosti, které by mladí lidé měli využít, tvrdí.

Začal jste podnikat v železniční dopravě, kde v poslední době padají stížnosti Evropské komisi, probíhají mediální války mezi dvěma dopravci, někteří lidé se tu pohybují už dvacet let. Vy sem vklouzáváte ze zahraničního prostředí, máte na to?

Je to jeden z důvodů, proč to chci dělat. Železnice je jeden z nejjednodušších oborů, na který můžete ukázat. Vyberte mi v regionu střední Evropy jiný obor, ve kterém dnes máte jednoho soukromníka. Vy současnou situaci v dopravě popisujete spíš jako nevýhodu. Já si myslím opak. Je to správné prostředí pro soukromé podnikání, protože ještě není rozvinuté.

Rozjíždíte projekt za víc než deset miliard korun. To musíte mít značné sebevědomí.

Člověk by se měl naučit používat svůj mozek, což se naučí v průběhu sebevzdělávání ve škole. Postupně zjistí, že na některé věci má, na některé ne. Já osobně na ty, na které nemám, nebudu aspirovat. Za těmi, na které mám, půjdu. Vůbec si nepřipouštím, že bychom něco neměli dělat z důvodu, že na to já osobně nemám. Já přesně vím, co je potřeba udělat, aby se vše rozeběhlo, abychom prodali portfolia dluhů, které jsme nakoupili za developery, nebo v jiných projektech dělali to, co si myslíme, že bylo účelem našeho vstupu do těch oborů.

Na druhou stranu zůstává spousta Čechů například v Anglii. A jedním z důvodů je netransparentní podnikatelské prostředí v Česku. Já jsem věděl, že vymýšlení nových projektů je pro mě přirozenější v domovině, kde ihned znám souvislosti. Takovou znalost v cizím prostředí nemám. Možná jsem znal principy teoretické ekonomie a jak se o sebe sám postarat po stránce studia, ale to je tak všechno. Takže to bylo racionální rozhodnutí.

Dřív jste byl poradce v investiční bance. Necháte si dnes od poradce poradit?

Zaměstnáváme poradce, a protože hodně z nás v poradenství pracovalo, tak přesně víme, jak na ně. Nenecháme se opít rohlíkem. Obecně si ale vážím lidí, kteří jsou ochotni investovat do myšlenky, se kterou za nimi přicházím. Investovat znamená strávit se mnou čas přípravou projektu, diskusemi nad byznys plánem. A vážím si, když se poradce umí s myšlenkou ztotožnit.

Spoléháte se hodně na pomoc, nebo si do věcí nenecháváte mluvit?

Jedna z výhod a zároveň nevýhod je ta, že když je člověk mladý, může si dovolit něco nevědět. Mám selský rozum a nějakou intuici, takže vím, s kým se chci o určitých věcech bavit. Chci mít kolem sebe lidi, kteří těm kterým věcem rozumějí a pak posvěcuju jejich doporučení. Samozřejmě se z nich snažím vyždímat co nejkvalitnější, nejpreciznější a nejprofesionálnější práci, ale pak ve valné většině případů následuju jejich doporučení.

Jeden z mých společníků má na starost získávání finančních prostředků. Je to pro mě takový guru, které ve svém mladém věku potřebuju, kdy mám možná radikálnější názory na věci. Potřebuju s ním například konzultovat to, s jakou taktikou jít do jednání s bankéři nebo investory. To je mnohdy velmi poučné.

Celý rozhovor s Leošem Novotným si přečtěte ve čtvrtečním magazínu Proč ne?!