Cestovatel Mykiska o Mont Blanku: Jak se leze na horu, která zabíjí

Ve dvě v noci na obloze září hvězdy – pro nás smluvený signál, že je třeba pokusit se o vrchol. Jenže s našimi stany lomcuje celou noc vichr, na plachty naráží větrem metaný sníh. Spali jsme minimálně. Nebýt záhrabů a zídky ze sněhu, těžko bychom se dočkali rána v pořádku. Jsme ve výšce 3850 m n. m., v tábořišti, odkud se vychází na závěrečnou část výstupu na Mont Blanc.

Krátce po druhé hodině procházejí kolem stanů první skupiny stínů propojených lanem – zachumlaní nadšenci, kteří přespali v chatě Gouter. My ze stanů pokorně čekáme až do čtvrté hodiny, kdy vítr nakonec opravdu trochu slábne.