Příběh nylonu: Materiál, který zkrášlil ženské nohy a pomstil se Japoncům

Vynález, na který americká firma DuPont získala patent 16. února 1937, se ale uplatnil i v celé řadě dalších oborů, nylon je dnes k nalezení také v kobercích, bezpečnostních sítích, rybářských sítích, nitě vyrobené z něj používají třeba i chirurgové.

Sám Carothers, který ve 30. letech minulého století vyvinul pro svého zaměstnavatele celou plejádu umělých hmot, se přitom světového úspěchu nylonu nedožil. Úmrtí sestry a pocit, že selhává ve vědecké práci, jej dohnaly do deprese. Koncem dubna 1937, krátce po 41. narozeninách, se otrávil. V té době už v DuPontu běžely naplno přípravy na výrobu nylonu, jenž se začal prodávat o rok později. Prvním předmětem, který využíval výhod pevného a pružného vlákna, byl obyčejný zubní kartáček.

To byl ale jen začátek dlouhé a úspěšné cesty nylonu, který rychle způsobil převrat v odívání i v jiných oborech. Už v roce 1940 se například objevily "nylonky", tedy trvanlivé dámské punčochy, kterými američtí vojáci zaplavili osvobozovanou Evropu. Americká armáda ale používala nylon i pro ni poněkud tradičnějším způsobem, tedy na výrobu padáků. Tedy těch pro shazování těžkých nákladů, parašutisté totiž ještě řadu let nadále používali padáky vyrobené z tradičního hedvábí.

Právě náhrada tohoto produktu bource morušového stála u počátku vývoje umělého vlákna. Koncern DuPont tak reagoval na rostoucí ceny přírodní suroviny z Japonska. Nadaný anorganický chemik Wallace Carothers, kterého firma přetáhla z univerzitní sféry, měl na kontě již řadu dalších plastických hmot, když v roce 1934 vynalezl plně syntetické polyamidové vlákno, které mohlo směle zahájit soutěž nejen s hedvábím, ale i s vlnou a bavlnou. 

Proč se tak jmenuje?

Dodnes se přitom spekuluje o tom, proč vlastně dostal Cartohersův vynález jméno nylon. Podle jedné verze získalo vlákno název podle měst, kde se začalo vyrábět, New Yorku a Londýna. Nylon byl sice představen světu na newyorském veletrhu, Londýn ale v jeho historii nehrál žádnou roli. Zástupci DuPontu později tvrdili, že si koncovku "-on" jednoduše půjčili od anglického výrazu pro bavlnu (cotton) a "nyl-" byl náhodný libozvučný shluk písmen.

Před 75 lety získala americká firma DuPont patent na nylon

Dalších 6
fotografií

Podle jiného výkladu, který je pravda poněkud poplatný protijaponským náladám v USA po Pearl Harboru, vděčí nylon za jméno tomu, že nahradil drahé japonské hedvábí - název prý vznikl z prvních písmen slov ve větě "Now You've Lost, Old Nippon" (Teď jsi v koncích, staré Japonsko). Skutečností ale je, že Carothersovo umělé vlákno pomohlo Spojeným státům ve válečném úsilí, krom padáků se používalo i na výrobu pneumatik, pevných lan, stanů nebo plášťů do deště.

Český vklad

Už začátkem 40. let, tedy během německé okupace, vyvinul vlákno podobné nylonu i český chemik Otto Wichterle, kterého zaujaly Carothersovy práce. Jeho silon se používal k výrobě široké škály věcí, od punčoch až po lak na vlasy. "Bylo to jemné, bezbarvé vlákno, lesklé, netečné vůči kyselinám, mýdlu a potu. Ve srovnání s bavlnou mělo větší pevnost. Za mokra neztrácelo pevnost a dobře se barvilo," popisují autoři silon například v knize Česká móda 1940-1970.

Obrovské možnosti uplatnění se pak nylonu (i silonu) otevřely po válce a najdeme je prakticky všude. Carothersovo vlákno je součástí textilií, ale i bezpečnostních pásů, nábytku nebo počítačů. Ostatně také vlajka, již v roce 1969 vztyčil na Měsíci Edwin Aldrin, byla z nylonu. Světového úspěchu dosáhly také další produkty koncernu DuPont, který je dnes jedním z největších chemických kolosů světa. Miliony lidí používají každý den výrobky s teflonem, lycrou nebo kevlarem.