Jedna z posledních divočin v Evropě: Co vše můžete zažít v Laponsku

„O kolika ze svých přátel můžete říct, že by pro vás přijeli, kdybyste zůstali v půl třetí ráno viset s autem sto kilometrů od nich?“ ptá se Felix. „Já asi o deseti.“ Život v jedné z nejchladnějších částí Evropy nebyl nikdy snadný, a tak tu jsou lidé vzájemně odkázáni na pomoc toho druhého a jsou si o to blíž.

„Je to jedno z posledních míst v Evropě, kde je víc přírody než lidí,“ připomíná Felix fakt, že v Laponsku žijí asi jen dva lidé na kilometr čtvereční. „Když tu najdete jednoho přítele, je to štěstí a vydrží to většinou na celý život.“

Malý Francouz původem z Pyrenejí, jehož oblíbenou knihou jsou Haškovy Osudy dobrého vojáka Švejka, přijel do Laponska před několika lety. Jeho otec mu od dětství o tomto kraji vyprávěl, a když se Felixovi naskytla příležitost, vyrazil.

Dnes tu žije i se svou ženou a roční dcerkou a pracuje jako instruktor outdoorových aktivit Forest hotelu ve švédském Tärendö. Vozí turisty na sněžných skútrech nebo s nimi vyráží na sněžnicích či běžkách do okolních lesů.

Cizinců, kteří si drsný kraj za polárním kruhem zasahující na území Norska, Švédska, Finska a Ruska zamilovali, najdete v Laponsku překvapivě dost. Albánec Arben pracuje stejně jako Felix v cestovním ruchu. Už devět let přijíždí na zimu do finského města Rovaniemi a pod hlavičkou společnosti Northern Gate Safaris doprovází turisty na psích spřeženích. Laponsko je návykové.

Pro toho, kdo hledá neznámé 

Laponsko se musí zažít. Ticho a až meditativní klid tamní přírody jen tak na fotkách nezachytíte, to není antika Říma nebo štíty Dolomit. Kouzlo Laponska není rychlé, nepoznáte ho hned, ale zas rychle nevyprchá. Dostane se vám pod kůži pozvolna, ale o to hlouběji.

Není pro každého, to bezpochyby. Musíte být trpěliví, pokorní a vnímaví. Není dramatické ani nějak zvlášť malebné. Možná vás ani neohromí. Není z těch míst, která „musíte vidět“, jako třeba Norsko nebo Island, kde se příroda předvádí v mnohem velkolepější podobě.

Prostota a čistota Laponska vás ale nakonec dostane. Je samo sebou, nic nepředstírá. Nedělá se zajímavějším. Stojí před vámi a sebevědomým hlasem říká: Tak tady jsem, berte, nebo nechte být.

Laponsku vévodí tajga, tu hustší, jinde řidší les borovic, bříz a smrků, a stovky jezer a řek, podél nichž jsou osady a vesnice jednoduchých červených a žlutých dřevěných domů s bíle lemovanými okny. Monotónnost rovinaté krajiny působí překvapivě uklidňujícím dojmem.

Když se touláte většinou Evropy, během dne dříve či později narazíte na známku civilizace. Vesnici, silnici nebo aspoň sloupy elektrického vedení. V Laponsku nikoliv. Tady můžete jít týden, a nic. Jen vy a příroda.

Upřímně, finské Laponsko není pro každého. Když už totiž někdo jede do Skandinávie, volí spíš atraktivnější Norsko nebo Island než trochu opomíjené Finsko. Jezdí sem tak často lidé, kteří už „všude“ byli a hledají něco nového, jiného, neznámého. Konečně, musíte mít také na takovou dovolenou dost peněz, Finsko není levné. Ať už jde o samotný zájezd, ubytování, restaurace nebo aktivity. Pokud tohle vše splňujete, neváhejte, teď na jaře je v Laponsku hodně slunečných dnů a stále spousta sněhu. Co všechno tam můžete dělat?

Brázdit tajgu na sněžném skútru

Společnost Wild North a pár dalších v Rovaniemi pořádají vyjížďky na sněžných skútrech. V jejich půjčovně v domě Pilke kousek od centra si vyzvednete kombinézu, přilbu a teplé pohodlné boty a o kousek dál na parkovišti u řeky Kemijoki nasednete na stroje.

V okolí města jsou vyznačeny, tak jako třeba u nás pro turisty, stovky kilometrů upravených tras pro sněžné skútry, opatřených dopravními značkami. Vyjíždí se podle počasí, většinou od začátku prosince do začátku dubna (letos do 18. dubna).

Po zamrzlé řece, kde někteří dosáhnou až 90km rychlosti, přejedete do okolních lesů a asi po 30 km dorazíte k jezeru. Máte-li chuť, půjčí vám instruktoři vrták a můžete si vyhloubit dírku v ledu a speciálním malým prutem zkusit ulovit rybu. I kdyby nezabrala, je pro vás na ohništi na břehu připravený oběd. Finské chlebové placky se sýrem a hutná lososová polévka s brambory chutnají skvěle. Sedíte se na kládách přehozených kůžemi kolem ohně a hřejete se kávou nebo čajem.

Cestou zpět se můžete, jede-li ve dvou, s kamarádem vystřídat v řízení, není to těžké. Podmínkou je jen věk nad patnáct a řidičák. Celkem za pět šest hodin najedete zhruba 70 km, a i když třeba nejste velkými fanoušky motorů, užijete si to. Ale také nemálo zaplatíte, připravte si každý 171 eur (jedete-li na skútru sám nebo sama, dáte ještě 78 eur navíc).

Kromě safari na skútrech nabízí společnost i mnoho dalších programů, namátkou sobí safari na husky farmu, noční sobí safari nebo výpravu s pozorováním polární záře.
http://www.wildnorth.fi

Přespat v ledovém hotelu

Na západě finského Laponska, v blízkosti lyžařských areálů Ylläs a Levi a nedaleko mezinárodního letiště v Kittilä, najdete na ploše 20 tisíc čtverečních metrů ledový hotel Snow Village.

Každý rok vypadá jinak podle toho, jak ho zdejší umělci ledově vyzdobí. Kromě 23 pokojů (v jednom jsou vyřezané ledové větve stromů, v jiném slon a cirkusák) se chlubí ještě barem, restaurací nebo kaplí, využívanou ke svatbám.

Stavět se začíná, když teplota spadne pod deset stupňů Celsia, což je obvykle už koncem října nebo začátkem listopadu. Konečná podoba hotelu trvá asi 70 lidem zhruba pět týdnů a spotřebují na ni neuvěřitelných 1,5 milionu kilo umělého a 300 tisíc kilo přírodního sněhu. Postele a dekorace pochází z ledu zdejší řeky.

„Ubytováváme jen na jednu noc,“ říká obchodní ředitelka hotelu Heini Korvenkangas. „Na delší dobu lidé nechtějí,“ dodává a zatahuje za sebou jakési kožené závěsy, jež slouží místo dveří. „To je kvůli klaustrofobii,“ vysvětluje Heini. Díky dobrým izolačním vlastnostem sněhu je teplota uvnitř hotelu kolem minus dvou až minus pěti, i když je venku třeba minus třicet.

Ledová postel je vybavená matrací, hosté se na noc zabalí do jednoho tenkého a druhého klasického péřového spacáku. Pokud by jim byla zima, mohou využít teplého pokoje v centrální, dřevěné budově hotelu. V ní jsou i sprchy a restaurace, k dispozici je tu také sauna.

Hotel je otevřený do 15. dubna od 10 do 22 hodin i návštěvníkům, kteří se tu ubytovat nechtějí. Za prohlídku zaplatí dospělí 7 eur, děti čtyři. Za klasický dvoulůžkový pokoj dáte 120 eur na osobu a noc.
www.snowvillage.fi

Řídit psí spřežení

Dva nejsilnější psi jsou vzadu, uprostřed mladí a vpředu ti nejchytřejší. Spřežení táhnou většinou od roku a půl do zhruba deseti, ale i pak se tu o ně postarají. Jí jednou denně kilo až kilo a půl masa a granule. V létě odpočívají, na jeho konci pak dva tři měsíce trénují na hlavní zimní sezonu.

Tři sta deset sibiřských a aljašských husky společnosti Northern Gate Safaris žije na psí farmě kousek nad Rovaniemi. Máte-li chuť zažít, jak silně škubají saněmi těsně před startem, jak zpočátku peláší a na konci už jen tak vyklusávají, jak roztomile chňapají v běhu čumákem po sněhu, a když zastavíte, jak slastně se v něm válí, určitě se sem vydejte. Nanouk, Togo nebo Tsaiga vás tu přivítají štěkotem.

Vyjížďku na psím spřežení (jeden z vás sedí v dřevěných saních, druhý je řídí, nebo spíš jen brzdí, psy totiž navádí skútr v čele) koupíte v Rovaniemi u firem jako Wild North, Lapland Safaris nebo Unique Lapland nebo přímo na farmě v lese. Za 1,5 hodiny ujedete asi 20 km a spolu s horkým džusem a prohlídkou psí farmy zaplatíte 126 až 130 eur. Kdyby vám to bylo málo, můžete se vydat se psím spřežením i na celý den. Najedete nějakých 60 km a u Northern Gate Safaris utratíte 263 eur.
www.wildnorth.fi, www.uniquelapland.com, http://www.lapinsafarit.fi

Lyžovat s výhledy na zamrzlá jezera

Finsko, a Laponsko nevyjímaje, je především rájem běžkařů, kteří tady mají na výběr stovky upravených tras na klasiku i bruslení, vedoucích nekonečnou tajgou. Pro mnohé možná překvapivě si tu ovšem také velmi dobře zalyžujete.

Tak třeba ve středisku Ylläs, 150 km nad Polárním kruhem, s napohled úsměvnými parametry nadmořské výšky v porovnání s Alpami (nejvyšší kopec tu má lehce přes 700 metrů), ale se skvěle upravenými sjezdovkami.

Se 63 sjezdovkami je to největší lyžařský resort nejen v Laponsku, ale i v celém Finsku. V půlce března, kdy tu bylo kolem minus sedmi a celé dny svítilo slunce, bylo na svazích téměř liduprázdno.

Areálu vévodí svižné červené tratě poblíž kabinkové lanovky, které mají v nejširších místech určitě kolem sta metrů, jinak tu najdete několik pohodových modrých i ostrých černých. Nejdelší sjezdovky mají solidní tři kilometry. Nechybí ani nezbytný snowpark, možnost lyžování ve volném terénu nebo dvě lyžařské školy. Za skipas na den zaplatíte teď na jaře 35 eur, jinak 30.

V okolí Ylläs, respektive vesniček Äkäslompolo a Ylläsjärvi, upravují 330 km běžkařských stop, z nichž je 38 km uměle osvětlených a na kterých narazíte na patnáct občerstvení. Spousta tras vede národním parkem Pallas-Yllästunturi, v nadmořské výšce 191 až 540 metrů. Sníh tu vydrží většinou až do května (25. března hlásilo Ylläs bylo 80 cm přírodního sněhu).

Kromě lyžování si můžete v Ylläs dopřát klasického menu zimních laponských aktivit, tedy především jízd se psím spřežením, safari na sněžných skútrech (410 km tras), výletů na sněžnicích nebo rybaření pod ledem, takzvaně na dírky.
www.yllas.fi

Na sněžnicích liduprázdnou krajinou

Po celém Finsku, okolí Rovaniemi nevyjímaje, najdete spousty značených turistických cest. Pokud jste například ubytovaní ve srubovém kempu Vaattunki u Rovaniemi, máte na výběr hned několik naučných stezek od 1,5 až po 10 km.

Cesty jsou značené dřevěnými sloupky se symboly turistů nebo běžkařů a na rozcestích dřevěnými směrovkami s kilometry. Na několika místech narazíte na naučné tabule s mapou, texty a obrázky o přírodě a životě v ní (i anglicky) a také na tábořiště. V nich nechybí ohniště s roštem, budka s naštípaným dřívím, špalkem a sekyrou, krytá odpočívadla s lavicemi a stoly ani záchody.

Krásná je 10km trasa z Vaattunki do Vikaköngas. Vede lesem, přes vřesoviště a louky a kolem jezera po zasněžených dřevěných chodníčkách. Elegantně vznešené borovice se na slunci zbarvují do bronzova, břízy pokrývá lišejník jako neochvějné znamení čistého vzduchu a mezi tou severskou prostou nádherou si se sněžnicemi na nohou razíte cestu vy.

Za čtyři hodiny nepotkáte ano nohu, jen snad jeden skútr, který hlavní cestu udržuje. Když z ní ale odbočíte na jinou, bývá v zimě i teď na jaře neprošlápnutá a vy se boříte po kolena. Tak málo je tu turistů a ještě méně těch toužících po tichu. Není příliš lepších způsobů, jak si v Laponsku dokonale vyčistit hlavu.
www.villipohjola.fi

Praktické informace

Jak se tam dostat
Z Prahy do Rovaniemi nebo Kittilä létá společnost Finnair, přestup je v Helsinkách. Zpáteční letenku pořídíte za zhruba 10 tisíc korun.

S kým
Do finského Laponska nabízí zájezdy mimo jiné CK Periscope Skandinávie. Na konci zimní sezony si můžete vybrat některou z jejích individuálních cest bez průvodce. Například za pětidenní zájezd nazvaný Eurovíkend Finsko v termínu od 30. března do 3. dubna zaplatíte 20 500 Kč za osobu plus letenku (od 8000 Kč). Cena zahrnuje transfer z letiště v Rovaniemi do malého resortu Vaattunki, ubytování ve dvoulůžkových pokojích srubu, plnou penzi a zimní aktivity jako psí spřežení a sněžné skútry.
Více informací najdete na stránkách: www.periscope.cz