Jugurthova hora: místo, kde Berbeři hrdě vzdorovali Římanům

Severní polovina Tuniska - ta, která je pokrytá vegetací - je plná úžasných antických památek. Okrajová turistická sezona, jaro nebo podzim, je jako stvořená pro jejich prozkoumávání.

Vydali jsme se až k alžírským hranicím dobýt Jugurthovu stolovou horu, pojmenovanou po numidském králi, bezohledném mistrovi úkladných vražd. Ten si ji zřejmě vybral jako základnu během své sedmileté války proti Římanům.

Antická města

Do města Hajdara (Haidra), které leží kousek od hory a kde stávala starověká Ammadeara, jedno z nejstarších římských měst v Africe, se dá dojet snadno od pobřeží. Z města Sús (Sousse) zamíříte na Kajruán (Kairouan). Ten necháváme tentokrát stranou a pádíme dál na západ. Možností, jak se dostat k cíli, máme několik a všechny jsou navýsost romantické.

Nemáme žádnou GPS a orientujeme se starosvětsky podle mapy. Je to trochu ošemetné s ohledem na časový plán. Ta cesta je sama o sobě cílem a láká člověka, aby se kochal krásou krajiny, vyskakoval z vozu a fotil.

Různá vydání tuniských map se úplně nekryjí. Ale to prostě nevadí, odchylky nejsou rozhodně tak významné, aby nás rozladily. Rychlostní silnice zvyšují efektivitu cestování, to jistě, ale rozhodně nahlodávají cestovatelský požitek, jaký můžou poskytnout jen "okresky". Máme na výběr dvě silnice. Ta severnější vede přes antické město Maktar a ta jižnější přes vykopávky města Sbétla. Obě jmenovaná místa jsou také překrásná. Starobylé pozůstatky po Římanech začínají ale pomalu objevovat turisté a archeologové na nich čile pracují.

Mlsný vojín

O Jugurthovi (asi 160-104 před n. l.) byla napsána celá epopej, která se jmenuje Bellum Iugurthinum neboli Válka s Jugurthou a jejímž autorem je Gaius Sallustius Crispus. Je to v podstatě životopis jednoho slavného syčáka.

Jugurtha byl sirotek vzešlý ze svazku s konkubínou. Adoptoval jej jeho strýc, který už měl dva vlastní syny. Jednoho z nich Jugurtha zabil rychle a s tím druhým poměrně dlouho bojoval o území, na kterém jsme toho dne jezdili.

Král Jugurtha mimo jiné proslul jako korupčník římských senátorů. Jeho nejslavnějším, často opakovaným a různě překládaným citátem je povzdech adresovaný Římu: "Město proradné, brzy zhyneš, najdeš-li kupce."

Sallustius ve své knize popisuje i skalnatou horu: "Do nesmírné výšky vede pouze jedna přístupová cesta, jinak je ze všech stran hora příkrá, jako by ji tak úmyslně otesal člověk." Přístup na vrchol (1271 m) jsme hledali dlouho. V blížícím se soumraku nás hnala touha a zároveň nás opouštěly síly.

Jugurthovi dobyvatelé prý našli cestu nahoru díky mlsotě jednoho z nich. Jistý vojín z Ligurie, milovník šneků, objevil skalní puklinu plnou žádaných měkkýšů, jíž se dalo vyšplhat nahoru. Později tudy vedl na vrcholové plató menší přepadové komando. My jsme nakonec našli maličké schůdky, které byly do skalní stěny vysekány mnohem později.

Vrcholová část hory je opravdu působivá. Jugurtha tu mohl mít celé město. Oválná planina má rozlohu osmdesát hektarů a je z ní parádní výhled. V zapadajícím slunci jsme rozeznali pár polorozpadlých staveb, kdesi tu snad měly být sýpky vykopané v zemi i pramen.

Ale o těch vědí nejspíš jen archeologové, kteří tady hledali stopy po numidském králi Jugurthovi, jehož život skončil popravou roku 104 před Kristem v římském vězení Tullianum. Zradil ho vlastní tchán, mauretánský král Bocchus I., který jej vydal Římanům.

Historie hory samozřejmě Jugurthovým pobytem nekončí. Skrývali se tady po celá staletí nejrůznější bojovníci v ohrožení. Obléhatele stačilo nejspíš odstrkovat bidlem od těch schůdků, po nichž jsme se sem vyškrábali. Posledními uživateli byli francouzští kolonizátoři, kteří zde zřejmě provozovali kamenolom.

Překrásnou krajinou se vracíme do hotelu. Skoro všechno se tady jmenuje "džebel", což je arabsky hora. Jen té Jugurthově se říká po francouzsku "table" čili hora stolová. Je opravdu jedinečná.

JAK SE TAM DOSTAT

Dopravu doporučujeme s cestovní kanceláří. Chartery jsou velmi levné, z hotelu podnikejte výlety.

VÝSTUP NA STOLOVOU HORU

Vstupní branou k Jugurthově hoře je městečko Kalaat as-Sinán. Pěší výstup začíná 3 km jihovýchodně ve vesničce Ajn Sinán, na západní straně hory. Podrobnosti na www.jugurtha.com.

KDE SE UBYTOVAT

HÔTEL LES PINS
Nocovat ve vnitrozemí lze ve městě al-Káf (El Kef). Má příjemnou neturistickou atmosféru, a protože leží už v předhůří Atlasu, je zde chladněji než u pobřeží. Zkuste třeba Hôtel les Pins.