Smysl pro humor, to je naprosto zásadní vybavení, které teprve dělá muže mužem. Ne nadarmo kdysi Karel Čapek ve svých úvahách o anekdotě prohlásil, že v tomto ohledu mají ženy strašlivý nedostatek. Na pořádný vtip se nezmůžou, i kdyby dělaly cokoli. A prý se na tom nedá nic změnit, protože to vyplývá z rozdílnosti obou pohlaví. Muž je zkrátka dobyvatel. A vtip je součástí jeho loveckého arzenálu.
Když v roce 1942 začal americký spisovatel Henry Kuttner psát svoje sci-fi povídky s věčně opilým vynálezcem Gallagherem, chtěl především pobavit - jak sebe, tak čtenáře. Kdo ví, možná si potřeboval odpočinout od "vážné" časopisecké sci-fi anebo fantasy a hororů, na kterých v té době pracoval. Jak moc se nad nimi bavil sám, můžeme jen odhadovat.
Ovšem jeho žena Catherine Mooreová, spoluatorka řady textů, pod něž se s Kuttnerem často podepsali společným pseudonymem, tyto příběhy četla jako první - a byla prý vděčné publikum. Několikrát denně nad nimi vybuchovala smíchy, že to slyšeli až u sousedů. A co my, čeští čtenáři? Na souboru pěti povídek nazvaných Roboti nemají ocas si můžeme konečně ověřit, jak to s Kuttnerovým smyslem pro humor a sci-fi vlastně je.
Někdy si říkám, že piju moc
Gallagher je vynikající vynálezce. Možná až příliš geniální - ale jen když má pořádnou hladinu alkoholu v krvi. Za střízliva nevymyslí a nesestrojí nic kloudného a ještě ke všemu si ani nepamatuje, co večer předtím v opilosti dělal. A ráno se nestíhá divit. Má jako vždycky kolosální kocovinu a jen útržkovitě si vzpomíná...
... aha, chtěl se zbavit svého dědečka-ochmelky, který se k němu zničehonic nakvartýroval. Nejenže dědu nezabil, ale díky speciálnímu stroji přivolal králíkům podobné Lybly z budoucnosti. A smůla, na dvorku za jeho domem se začnou povalovat nebožtíci... Jindy zase vyrobí krabici, která předměty smrští, schová v budoucnosti, ale mrška nevrací. Stůl vůbec, natožpak tašku s penězi. Nebo dokonce člověka, auvajs... A k jakému účelu vlastně smontoval do sebe zamilovaného, nafoukaného robota Joea, který svého stvořitele přivádí do velkých potíží? Než to Gallagher zjistí, musí vypít mnohem více než pár drinků.
"Někdy si říkám, že piju až moc," vyčítá si ve slabé chvíli Galloway Gallagher, muž bez morálky, ale ne bez zásad a citu. Ano, pracuje pro kohokoli, kdo zaplatí. Jenže ne za každou cenu, i když chlast něco stojí. Jako bídák má na jiné bídáky nos - ale kamarádit se s nimi nemusí.
Hlupák s mopslím nosem
Henry Kuttner (1915-1958) napsal svůj humoristický povídkový cyklus v takzvané zlaté době science fiction, v době rozkvětu pulpových magazínů na počátku čtyřicátých let 20. století. Měl dobré nápady, psal lehce, s vtipem a sarkasticky. Jeho zápletky vesměs vycházejí z vědeckých teorií a prozrazují okouzlení nejen fyzikou, ale i psychologií a logikou.
Postavy nevytvářel nijak složité. Ani nemusel, díky vždy přítomné nadsázce musí mít čtenář hned jasno, co si o kterém z hrdinů má myslet: "Tvář jeho otce v sobě pozoruhodným způsobem snoubila nejodpudivější rysy obličeje císaře Nerona a krokodýla." Anebo: "Rufus Hellwig byl nepředstavitelně tlustý plešatý hlupák s mopslím nosem a celkovým vzezřením mongoloidního idiota."
Jednotlivé povídky mají charakter série: opakuje se místo, situace i rekvizity - neuklizená laboratoř a alkoholové varhany - a každá další je variací toho, co se už stalo. Neboli čtenář očekává, kdo tentokrát ke Gallagherovi přijde a co bizarního po něm bude zase chtít. Jistě, to je pro spotřební, zábavné čtivo charakteristické. Jenže Kuttner, kterého u nás známe především z pozoruhodné povídky Chrudošiví jsou borolové vydané pod pseudonymem a zfilmované jako Mimzy, je dokázal pozdvihnout nad běžnou úroveň.
A aby si čtenář nedělal marné naděje ohledně názvu: Důvod, proč se tak kniha jmenuje, je úplně banální. Kuttner se pro žádný název dlouho nemohl rozhodnout. Když na něj pak naléhali z nakladatelství, prý bezradně řekl, ať si knihu nazvou, jak chtějí - třeba Roboti nemají ocas. Bizarní historka, jakých je čarovný svět Henryho Kuttnera plný.
Henry Kuttner
Roboti nemají ocas
(Přeložil Miroslav Valina)
Laser-books, Plzeň 2010, 256 stran, 229 korun
VYŠLA SCI-FI KLASIKA
Spisovatel Henry Kuttner, kterého můžeme znát díky povídce Chrudošiví jsou borolové, tvořil sci-fi povídky ve zlaté době americké science fiction, na počátku čtyřicátých let 20. století. Jeho humoristický sci-fi cyklus Roboti nemají ocas vyšel nyní konečně v češtině.
FOTO: PROFIMEDIA
