Letní výstava Roky ve dnech - české umění let 1945-1957 připravená kurátorkou Marií Klimešovou pro Galerii hlavního města Prahy byla avizována a mnoha recenzemi a nominacemi potvrzená jako událost sezony. To podstatné z výstavního projektu představuje stejnojmenná monografie nakladatelství Arbor Vitae.
České poválečné umění bylo poprvé komplexně zachyceno v pátém dílu akademických Dějin českého výtvarného umění. Roky ve dnech jsou prvním výstavním počinem představujícím umění tohoto období v důstojné šíři. Poněkud opožděně navazují na výstavu Ohniska znovuzrození - české umění 1956-1963 z roku 1996 a ukazují, že to podstatné, co nalézáme v umění 60. let, se začalo odehrávat již trochu dříve.
Výstavy píší dějiny
Stovky obrazů, soch, fotografií a koláží shromážděné v sálech Městské knihovny; mezi desítkami autorů díla Václava Boštíka, Vladimíra Boudníka, Pavla Brázdy, Libora Fáry, Jiřího Koláře, Mikuláše a Emily Medkových, Bohuslava Reynka, Josefa Sudka, Josefa Šímy nebo Toyen. Těžká kubická architektura výstavy asociující představu o atmosféře doby a podporující hutnost sdělení vystavených děl nabídla temně barevnou procházku dvanácti lety českého umění vnímanými dosud jako komplikované mezidobí.
Výstava i katalog je jednou ze "splátek dluhu" dějinám umění. V návaznosti na knižní akademické naznačení této umělecké etapy si mohla Marie Klimešová dovolit představit poválečné umění jako strukturu prostupujících se problémových okruhů. Posunem ve vypořádávání se s naší rozpolcenou minulostí na poli dějin umění je také zdůvodněné vynechání oficiálně uznávaného umění.
Rozsáhlá výstava odrážela rozporuplnou dobu nadvlády socialistického realismu z hlediska navazování na odkaz meziválečných avantgard a progresivních tendencí nepodléhajících tlaku režimu. Kurátorka vybírala autentické umělecké výpovědi, pro propagandistickou jásavost tak nezbylo místa.
Uznání umění socialistického realismu jako nedílné součásti českých dějin umění bylo věnováno v posledních dvaceti letech mnoho úsilí a z připomínkování jeho opomíjení se však již pomalu stalo klišé. Obraz vytvořený výstavou Roky ve dnech není komplexním obrazem doby, je jejím deníkem a míra subjektivnosti je zde přiznaná.
Doba přeludů
Katalog uvozuje text filozofa Miroslava Petříčka o charakteru podzemního umění padesátých let. Intervaly let 1945-1947 a 1948-1956 vztahují umění ve třinácti kapitolách ke dvěma etapám českých dějin, závěr tvoří rok 1957 - rok očekávané změny.
Umění "přeludných" poválečných let sleduje Marie Klimešová v návaznosti na meziválečnou avantgardu, především na surrealismus, jenž ve válkou otřesené společnosti rezonoval novými významy. Padesátá léta jsou rozložena do desítky okruhů výtvarných fenoménů, témat, názorů a inspirací. Prezentovaná díla překvapují rozmanitostí přístupů. Velkorysá kurátorská koncepce umožnila sledovat tvorbu uznávaných osobností českých dějin i umělců méně známých a text katalogu ji doplňuje podrobným popisem hledajícím spojnice s uměním následujícího období i uměním Západu. Neustále připomínané prostupování obraznosti fantomy doby ukazuje bezútěšnost prožívané reality.
Rok 1957 představuje očekávaný konec dlouhých roků nehybnosti a tvorby v ústraní. Umělecká díla v tom roce vzniklá však jen potvrzují známou pravdu, že historické mezníky nelze brát absolutně. Obrazy v sobě nenesou příznaky počínajícího společenského a kulturního uvolnění, rok 1957 nebyl pro umělce zastoupené na výstavě zlomem v jejich tvorbě. Klíčové hledisko autenticity tak znovu potvrdilo svou nosnost a obrazy z roku 1957 samozřejmě předznamenávají umění "zlatých šedesátých".
Roky ve dnech - české umění let 1945-1957
Nakladatelství Arbor Vitae, 2010
424 stran, 1301 korun
temné poklady z ještě temnější doby Katalog k výstavě Roky ve dnech představuje české umění v letech 1945-1957, které stálo mimo hlavní či oficiální proudy a nesmělo být dlouho v žádné podobě představováno veřejnosti. Na snímku obraz Žena a město malíře Mikuláše Medka (vlevo) a koláž Zbyňka Sekala.
FOTO: GHMP
