Projděte se po nejzajímavějších stavbách Baťova Zlína

Před rokem 1894 by po tomhle městě na rozhraní Valašska, Slovácka a Hané neštěkl pes. Pak si ho ale Tomáš Baťa vytipoval jako vhodnou lokalitu pro podnikání a založil tu obuvnickou firmu, ze které během několika let vybudoval prosperující a rychle rostoucí podnik. Poté, když se Tomáš Baťa stal v roce 1923 starostou města, přetvořila horečná stavební aktivita Zlín do podoby supermoderního průmyslového města.

Víska nevalné důležitosti se stala městem o téměř čtyřiceti tisících obyvatel a mimo to i místem, kde se prosazovala ve své době ta nejmodernější funkcionalistická architektura. Rozvoj Zlína ovlivňovali architekti světových jmen, Baťa do tehdejšího Československa pozval i slavného Le Corbusiera. Ovšem zásadní podíl na vzhledu města měli architekti Vladimír Karfík (1901 – 1996) a František Lydie Gahura (1891 – 1958).

Kancelář ve výtahu

Symbolem města, dominantou, národní kulturní památkou a zároveň i jedním z vrcholných děl konstruktivistické architektury je administrativní budova firmy Baťa, známá také jako Jednadvacítka. Tato sedmdesát sedm a půl metru vysoká stavba se šestnácti podlažími, dokončená v roce 1938, byla před válkou druhou nejvyšší v Evropě.

Každé patro má výměru 1600 metrů čtverečních, které nebyly dál jakkoliv členěny. Schody, výtahy, klimatizační komory i sociální zařízení umístil Karfík stranou, aby nenarušovaly čistotu prostoru. Základem stavby jsou železobetonová konstrukce a obvodový plášť tvořený ocelovými okny a cihlovou vyzdívkou.

Technickou vymožeností je pak ve výtahu umístěná klimatizovaná kancelář šéfa firmy Jana Antonína Bati o třiceti šesti metrech čtverečných, ze které bylo možné bez větších problémů a v několika mála minutách osobně zkontrolovat všechna oddělení výroby.

Jednadvacítka prošla v letech 2003 a 2004 rozsáhlou rekonstrukcí, jejíž výsledek byl oceněn Grand Prix Obce architektů. Dnes zde působí krajský úřad, návštěvníci ale mají možnost zdarma vyjet na vyhlídkové plošiny, odkud se jim otevře pohled do širokého okolí, a na moment se zapomenout v kavárně nad šálkem espresa.

Kolonie baťovských domků

Jižně od mrakodrapu se rozkládá městská čtvrť Letná, dílo architekta Jana Kotěry, který vypracoval urbanistický plán na stavbu první dělnické kolonie pro firmu Baťa. Domky stojí ve společné zeleni, pozemky nejsou děleny ploty, a zahrady tak nenásilně přecházejí do volné přírody.

Narazíte tu na jednodomky, řadové jednodomky a čtyřdomky – de facto bytové domy se čtyřmi jednotkami situovanými na dvou podlažích. Nejprve se při stavbě upřednostňovaly mansardové střechy, ty se ale postupně vyměnily za jednodušší ploché a omítku nahradilo trvalejší a pro baťovskou architekturu tolik charakteristické spárované zdivo.

Další kolonie domků najdete ve čtvrtích Podvesná, Zálešná, Lesní čtvrť, Díly a Nad Ovčírnou. Z největší části je v zástavbách zastoupen podsklepený dvojdomek, jehož obytná plocha byla vypočítána na čtyřicet pět metrů čtverečních, z nichž se stal později ve Zlíně obytný standard.

V duchu moderní doby

Důležitou součástí zlínské architektury jsou bezesporu vily vedoucích pracovníků firmy Baťa a předních osobností města, například cestovatelů Hanzelky a Zikmunda od architekta Zdeňka Plesníka.

Část z těch nejznámějších objektů projektoval Vladimír Karfík, kterému vedle čistoty tvaru a ekonomického i ekologického využití prostoru šlo o harmonické spojení budovy s okolní zahradou. Tak tomu bylo i u vil ředitelů Huga Vavrečky, Josefa Hlavničky, Františka Maloty nebo Dominika Čipery; u poslední jmenované stojí za pozornost i minimalistický dům pro zahradníka a vrátného v duchu anglického venkovského sídla. Vila Tomáše Bati dříve stála uprostřed parku, dnes vedle ní bohužel vede čtyřproudová ulice Gahurova. Stavbu dokončil architekt Jan Kotěra, a až na ložnici bylo ze všech oken vidět přímo na budovu továrny.

Jan Antonín Baťa, nevlastní bratr Tomáše, který po jeho smrti převzal vedení podniku, dal přednost Gahurově méně nápadné, avšak i tak do detailu promyšlené stavbě. S příchodem komunismu v roce 1948 započala na přilehlé zahradě výstavba kolektivního domu se školkou a jeslemi, později si objekt vily adaptoval Československý rozhlas, který zde sídlí dodnes.

Gahura měl na starosti především důležité architektonicko-urbanistické rozvržení Zlína, mimo něj ale ve městě realizoval i několik samostatně stojících staveb: Památník Tomáše Bati, nyní fungující pod názvem Dům umění ve Zlíně, Baťovu a Zlínskou nemocnici, radnici, Velké kino nebo Obchodní dům Baťa. Podle Karfíkova návrhu se zase dostavěl velkolepý Hotel Moskva.

Zlín poválečný a Zlín dnes

Také po roce 1945 se ve Zlíně realizovaly představy nových forem bydlení. Ať už šlo o věžové domy nebo Morýsovy domy, pojmenované podle tehdejšího starosty města, nebo zmíněný konstruktivistický Kolektivní dům – druhý takový podobný stojí v Litvínově. Zvenku si můžete také prohlédnout jeden jeho zkušební byt, volně stojící Experimentální buňku, která je dnes v soukromém vlastnictví.

Letos na začátku října se na týden zkušebního provozu otevřelo nové Kongresové centrum Zlín, vystavěné podle návrhu světově proslulé Evy Jiřičné, zlínské rodačky, jejíž tatínek pracoval u firmy Baťa jako architekt. Projekt vyvolal nadšené i zcela odmítavé reakce, v každém případě jde o další kousek netuctové architektury, kterou nelze jen tak přehlédnout.

Stavbě se pro neobvyklý tvar a možnost nočního nasvícení přezdívá zářící diatom a její definitivní otevření je plánováno na 14. ledna příštího roku, kdy zde vystoupí mexický tenor David Lomeli. Mimo jiné aktivity se Kongresové centrum Zlín stane novou domovskou scénou Filharmonie Bohuslava Martinů.

Zmůže-li vás procházka po architektonických zajímavostech Zlína, nemáte se za co stydět, je jich tu skutečně snad až příliš. Vedle těch už zmíněných byste si neměli nechat ujít budovu Městského divadla Zlín z 60. let minulého století, vzorové domy navržené a vystavěné pro architektonickou soutěž vypsanou firmou Baťa v roce 1935, Centrální sklad obuvi anebo od města jen kousek vzdálené filmové ateliéry a laboratoře.

A až to všechno obejdete, nezapomeňte si v jedné z místních hospůdek poručit halušky, valašskou polévku kyselicu či alespoň štamprličku nefalšované domácí slivovice, která je místními po okoštování hodnocena následujícím způsobem: dá se / nedá se / dá se Pražákům.

JAK SE TAM DOSTAT

Autobusová jízdenka z Prahy přijde asi na 290 Kč, cesta trvá 4 h. Z Brna stojí plné jízdné 120 Kč a jede se jen 1,45 h.

KAM NA JÍDLO

RESTAURACE MORAVA
Bartošova 40, Zlín, www.restaurantmorava.cz
Výbornou polévku valašskou kyselici mají v restauraci Morava. Jejich svíčková či pečená kachna také vůbec nejsou k zahození.

KDE SE UBYTOVAT

HOTEL MOSKVA
Náměstí Práce 2512, Zlín, www.moskva-zlin.cz
Rezervujte si pokoj uprostřed všeho dění, přímo ve funkcionalistickém Hotelu Moskva z roku 1932. Za pokoj pro dva na noc zaplatíte od 1200 Kč, snídaně není v ceně, lze si ji ale za 100 Kč navíc přiobjednat.

BOTY ZE SVĚTA

Obuvnické muzeum ve Zlíně má unikátní kolekci obouvání cizích národů. Jsou zde soustředěny různé typy obuvi ze všech kontinentů světa, nejstarší ze 16. století.

Užitečné internetové stránky

www.zlin.eu – Oficiální stránky města Zlín
www.batova-vila.cz – Nadace Tomáše Bati
www.batashoemuseum.ca – Baťovo muzeum bot v Torontu
www.kc-zlin.cz – Kongresové centrum Zlín