Anna a její pětky na pražském Žižkově

Trochu to v titulku lechtá, ale taková byla secese. Rozpustilá a dovádivá až tak, že dámy v reklamních kresbách odhalovaly to, co cudnost do té doby skrývala. Možná proto se vyhýbala kostelům a kostely jí. Setkaly se jen vzácně a jedno takové rendez-vous se odehrálo na pražském Žižkově. A protože Anna byla svatá žena, může encyklopedické heslo k této schůzce znít trochu jemněji, třeba "Pětice světice".

Kostel svaté Anny na nároží Tovačovského a Jeseniovy ulice je rebel od pohledu. Jako by tu kouřil cigaretu James Dean. Postoj zády ke konvencím. Zatímco způsobné a poslušné kostely mají oltář na východní straně, neboť "Jako blesk přichází od východu a září až na západ, tak bude přicházet Syn člověka", a věřící právě tam vyhlížejí druhý příchod Krista, žižkovský kostel stojí opačně – s oltářem na západě. Jeho samotná stavba je tak dráždivá jako Deanovy úzké džíny. Tohle není tuctová konfekce. Ani nejmenší stopy po gotických dlaních sepjatých k modlitbě nebo po zářícím barokním Božím oku. Svatá Anna je mondénní secesní fešanda s vytříbenou elegancí.

Dominantou průčelí je obří okno, jehož čtyři díly jsou poskládané do pětibokého zalomení. Stejný geometrický motiv se opakuje u čtveřice štíhlých okének po stranách průčelí a pak také v bočních věžích a podélných lodích. Právě tyhle pětice Anny světice dávají kostelu jeho originální výraz. Kdo by si snad nebyl pohledem na pětiboká okna jistý secesním stylem, tomu květinové vzory na fasádě napoví, že tento kostel epesní je jasně secesní.

Spolek svatého Bonifáce si stavbu kostela objednal u Eduarda Sochora, a tak bylo od počátku jasné, že se na rýsovacím prkně objeví moderní kousek. V době, kdy Sochor kostel projektoval, měl už za sebou řadu postavených secesních domů, například vily v Řevnicích nebo hotel Grand na tamním náměstí.

Návštěva kostela svaté Anny je také nenásilnou připomínkou toho, že Beroun není Beuron. Ten první leží na Berounce a proslavil se nedalekými nalezišti trilobitů, ten druhý je v Německu na Dunaji a dal světu beuronské umění, přechodník mezi doznívajícím historismem na konci 19. století a nastupující modernou století 20. Krása je v řádu a řád je v geometrii. To nejsou skripta matematicko-fyzikální fakulty, ale biblická starozákonní kniha Moudrosti. Ta v jedenácté kapitole říká, že Bůh "všechno uspořádal s mírou, počtem a váhou".

Ne že by se dala krása přesně spočítat, ale s kružítkem a pravítkem by k ní měl člověk doputovat, alespoň benediktini z kláštera v německém Beuronu v to věřili a podle matematických pravidel tvořili. Výzdoba svatoanenského kostela byla vytvořena právě podle těchto pravidel. Je to krása vypočítaná, nikoliv však vypočítavá.

Jak se tam dostat

Kostel sv. Anny je v ulici Jeseniova, na úseku mezi ulicemi Tovačovského a Ostromečská. Nejbližší MHD je zastávka autobusů 133 a 136 Černínova.